Žalmy 63

1 Žalm Davidův, když byl na poušti Judské. Bože, Bůh silný můj ty jsi, tebeť hned v jitře hledám, tebe žízní duše má, po tobě touží tělo mé, v zemi žíznivé a vyprahlé, v níž není vody,

En Psalm Davids, då han var i Juda öken. Gud, du äst min Gud, bittida vakar jag upp till dig. Min själ törstar efter dig, mitt kött längtar efter dig, uti ett torrt och törstigt land, der intet vatten är.

2 Abych tě v svatyni tvé spatřoval, a viděl sílu tvou a slávu tvou,

Der ser jag efter dig i dinom helgedom, att jag måtte skåda dina magt och äro.

3 (Neboť jest lepší milosrdenství tvé, nežli život), aby tě chválili rtové moji,

Ty din godhet är bättre än lif. Mine läppar prisa dig.

4 A tak abych tobě dobrořečil, pokudž jsem živ, a ve jménu tvém pozdvihoval rukou svých.

Der ville jag gerna lofva dig i mina lifsdagar, och upplyfta mina händer, i ditt Namn.

5 Jako tukem a sádlem sytila by se tu duše má, a s radostným rtů prozpěvováním chválila by tě ústa má.

Det vore mins hjertas fröjd och lust, då jag dig med gladom mun lofva skulle.

6 Jistě žeť na tě pamětliv jsem i na ložci svém, každého bdění nočního přemýšlím o tobě.

När jag mig i säng lägger, så tänker jag uppå dig; när jag uppvaknar, så talar jag om dig.

7 Nebo jsi mi býval ku pomoci, protož v stínu křídel tvých prozpěvovati budu.

Ty du äst min hjelpare, och under dina vingars skugga vill jag fröjda mig.

8 Přilnula duše má k tobě, pravice tvá zdržuje mne.

Min själ håller sig intill dig; din högra hand uppehåller mig.

9 Pročež ti, kteříž hledají pádu duše mé, sami vejdou do největší hlubokosti země.

Men de stå efter mina själ, till att öfverfalla mig; de måste under jordena nederfara.

10 Zabijí každého z nich ostrostí meče, i budou liškám za podíl.

De måste falla i svärd, och räfvomen till lott blifva.

11 Král pak veseliti se bude v Bohu, i každý, kdož skrze něho přisahá, chlubiti se bude; nebo ústa mluvících lež zacpána budou.

Men Konungen fröjdar sig i Gudi; den vid honom svär, han skall prisad varda; ty de lögnmunnar skola tillstoppade varda.