< Žalmy 63 >
1 Žalm Davidův, když byl na poušti Judské. Bože, Bůh silný můj ty jsi, tebeť hned v jitře hledám, tebe žízní duše má, po tobě touží tělo mé, v zemi žíznivé a vyprahlé, v níž není vody,
Psalm Davidov, ko je bil v puščavi Judovi. O Bog, Bog mogočni si moj, zgodaj te iščem; dušo mojo žeja po tebi; po tebi hrepeni moje meso, v deželi suhi in onemogli brez vodá:
2 Abych tě v svatyni tvé spatřoval, a viděl sílu tvou a slávu tvou,
Gledati tvojo moč in slavo: tvojo, kakor sem te gledal v svetem kraji.
3 (Neboť jest lepší milosrdenství tvé, nežli život), aby tě chválili rtové moji,
(Ker milost tvoja je boljša od življenja), hvalijo naj te ustne moje.
4 A tak abych tobě dobrořečil, pokudž jsem živ, a ve jménu tvém pozdvihoval rukou svých.
Tako te bodem blagoslavljal v življenji svojem, v imenu tvojem bodem povzdigaval svoje roke.
5 Jako tukem a sádlem sytila by se tu duše má, a s radostným rtů prozpěvováním chválila by tě ústa má.
Kakor tolšče in masti bode se nasitila duša moja, in z blagoglasnimi ustnami bodo te hvalila usta moja.
6 Jistě žeť na tě pamětliv jsem i na ložci svém, každého bdění nočního přemýšlím o tobě.
Ko se spomnim tebe na ležišči svojem, čujem in premišljam tebe:
7 Nebo jsi mi býval ku pomoci, protož v stínu křídel tvých prozpěvovati budu.
Da si bil velika pomoč meni, tako da sem prepeval v senci tvojih peroti;
8 Přilnula duše má k tobě, pravice tvá zdržuje mne.
Ko se duša moja tebe drži in gre za teboj, podpira me desnica tvoja.
9 Pročež ti, kteříž hledají pádu duše mé, sami vejdou do největší hlubokosti země.
Zatorej bodejo oni, ki iščejo pogubljenja duše moje, prišli v najspodnje kraje zemlje.
10 Zabijí každého z nich ostrostí meče, i budou liškám za podíl.
Storili bodo, da vsak iz med njih pogine z mečem; lesicam bodejo delež.
11 Král pak veseliti se bude v Bohu, i každý, kdož skrze něho přisahá, chlubiti se bude; nebo ústa mluvících lež zacpána budou.
Kralj pa sam bode se radoval v Bogu; ponašal se bode, kdorkoli priseza pri njem, ko se bodejo zamašila usta laž govorečim.