Žalmy 63

1 Žalm Davidův, když byl na poušti Judské. Bože, Bůh silný můj ty jsi, tebeť hned v jitře hledám, tebe žízní duše má, po tobě touží tělo mé, v zemi žíznivé a vyprahlé, v níž není vody,

Dāvida dziesma, kad viņš bija Jūda tuksnesī. Ak Dievs! Tu esi mans stiprais Dievs, Tevi es meklēju pašā rītā, pēc Tevis slāpst manai dvēselei, pēc Tevis ilgojās mana miesa sausā un izkaltušā zemē, kur ūdens nav.

2 Abych tě v svatyni tvé spatřoval, a viděl sílu tvou a slávu tvou,

Tā es svētā vietā pēc Tevis esmu skatījies, redzēt Tavu spēku un Tavu godību.

3 (Neboť jest lepší milosrdenství tvé, nežli život), aby tě chválili rtové moji,

Jo Tava žēlastība ir labāka nekā dzīvība; manas lūpas Tevi slavē.

4 A tak abych tobě dobrořečil, pokudž jsem živ, a ve jménu tvém pozdvihoval rukou svých.

Tā es Tevi gribētu teikt mūžam, un pacelt savas rokas Tavā Vārdā.

5 Jako tukem a sádlem sytila by se tu duše má, a s radostným rtů prozpěvováním chválila by tě ústa má.

Tad mana dvēsele taptu paēdināta kā ar taukumiem un gardumiem, un mana mute Tevi slavētu ar priecīgām lūpām.

6 Jistě žeť na tě pamětliv jsem i na ložci svém, každého bdění nočního přemýšlím o tobě.

Es Tevi pieminu apguldamies, un uzmozdamies es domāju uz Tevi.

7 Nebo jsi mi býval ku pomoci, protož v stínu křídel tvých prozpěvovati budu.

Jo Tu esi mans palīgs, un Tavu spārnu pavēnī es dziedāšu priecīgi.

8 Přilnula duše má k tobě, pravice tvá zdržuje mne.

Mana dvēsele Tev pieķeras, Tava labā roka mani tura.

9 Pročež ti, kteříž hledají pádu duše mé, sami vejdou do největší hlubokosti země.

Bet tie, kas manu dvēseli meklē izpostīt, nogrims pašos zemes dziļumos.

10 Zabijí každého z nich ostrostí meče, i budou liškám za podíl.

Tos nodos zobena asmenim un tie būs lapsām par barību.

11 Král pak veseliti se bude v Bohu, i každý, kdož skrze něho přisahá, chlubiti se bude; nebo ústa mluvících lež zacpána budou.

Bet ķēniņš priecāsies iekš Dieva; kas pie tā zvēr, tas lielīsies; jo melkuļu mute taps aizbāzta.