Žalmy 63

1 Žalm Davidův, když byl na poušti Judské. Bože, Bůh silný můj ty jsi, tebeť hned v jitře hledám, tebe žízní duše má, po tobě touží tělo mé, v zemi žíznivé a vyprahlé, v níž není vody,

Psalmus David, Cum esset in deserto Idumaeae. Deus Deus meus ad te de luce vigilo. Sitivit in te anima mea, quam multipliciter tibi caro mea.

2 Abych tě v svatyni tvé spatřoval, a viděl sílu tvou a slávu tvou,

In terra deserta, et invia, et inaquosa: sic in sancto apparui tibi, ut viderem virtutem tuam, et gloriam tuam.

3 (Neboť jest lepší milosrdenství tvé, nežli život), aby tě chválili rtové moji,

Quoniam melior est misericordia tua super vitas: labia mea laudabunt te.

4 A tak abych tobě dobrořečil, pokudž jsem živ, a ve jménu tvém pozdvihoval rukou svých.

Sic benedicam te in vita mea: et in nomine tuo levabo manus meas.

5 Jako tukem a sádlem sytila by se tu duše má, a s radostným rtů prozpěvováním chválila by tě ústa má.

Sicut adipe et pinguedine repleatur anima mea: et labiis exultationis laudabit os meum.

6 Jistě žeť na tě pamětliv jsem i na ložci svém, každého bdění nočního přemýšlím o tobě.

Sic memor fui tui super stratum meum, in matutinis meditabor in te:

7 Nebo jsi mi býval ku pomoci, protož v stínu křídel tvých prozpěvovati budu.

quia fuisti adiutor meus. Et in velamento alarum tuarum exultabo,

8 Přilnula duše má k tobě, pravice tvá zdržuje mne.

adhaesit anima mea post te: me suscepit dextera tua.

9 Pročež ti, kteříž hledají pádu duše mé, sami vejdou do největší hlubokosti země.

Ipsi vero in vanum quaesierunt animam meam, introibunt in inferiora terrae:

10 Zabijí každého z nich ostrostí meče, i budou liškám za podíl.

tradentur in manus gladii, partes vulpium erunt.

11 Král pak veseliti se bude v Bohu, i každý, kdož skrze něho přisahá, chlubiti se bude; nebo ústa mluvících lež zacpána budou.

Rex vero laetabitur in Deo, laudabuntur omnes qui iurant in eo: quia obstructum est os loquentium iniqua.