Žalmy 63

1 Žalm Davidův, když byl na poušti Judské. Bože, Bůh silný můj ty jsi, tebeť hned v jitře hledám, tebe žízní duše má, po tobě touží tělo mé, v zemi žíznivé a vyprahlé, v níž není vody,

Dávid zsoltára, mikor a Júda pusztájában volt. Isten! én Istenem vagy te, jó reggel kereslek téged; téged szomjúhoz lelkem, téged sóvárog testem a kiaszott, elepedt földön, a melynek nincs vize;

2 Abych tě v svatyni tvé spatřoval, a viděl sílu tvou a slávu tvou,

Hogy láthassalak téged a szent helyen, szemlélvén a te hatalmadat és dicsőségedet.

3 (Neboť jest lepší milosrdenství tvé, nežli život), aby tě chválili rtové moji,

Hiszen a te kegyelmed jobb az életnél: az én ajakim hadd dicsérjenek téged.

4 A tak abych tobě dobrořečil, pokudž jsem živ, a ve jménu tvém pozdvihoval rukou svých.

Áldanálak ezért életem fogytáig; a te nevedben emelném fel kezeimet.

5 Jako tukem a sádlem sytila by se tu duše má, a s radostným rtů prozpěvováním chválila by tě ústa má.

Mintha zsírral és kövérséggel telnék meg lelkem, mikor víg ajakkal dicsérhet téged az én szájam!

6 Jistě žeť na tě pamětliv jsem i na ložci svém, každého bdění nočního přemýšlím o tobě.

Ha reád gondolok ágyamban: őrváltásról őrváltásra rólad elmélkedem;

7 Nebo jsi mi býval ku pomoci, protož v stínu křídel tvých prozpěvovati budu.

Mert segítségem voltál, és a te szárnyaidnak árnyékában örvendeztem.

8 Přilnula duše má k tobě, pravice tvá zdržuje mne.

Ragaszkodik hozzád az én lelkem; a te jobbod megtámogat engem.

9 Pročež ti, kteříž hledají pádu duše mé, sami vejdou do největší hlubokosti země.

Azok pedig, a kik veszedelemre keresik lelkemet, a föld mélységeibe jutnak.

10 Zabijí každého z nich ostrostí meče, i budou liškám za podíl.

Szablya martalékaiul esnek el, és a rókáknak lesznek eledelei.

11 Král pak veseliti se bude v Bohu, i každý, kdož skrze něho přisahá, chlubiti se bude; nebo ústa mluvících lež zacpána budou.

A király pedig örvendezni fog Istenben; dicséri őt mindaz, a ki ő reá esküszik; mert bedugatik a hazugok szája.