< Žalmy 63 >

1 Žalm Davidův, když byl na poušti Judské. Bože, Bůh silný můj ty jsi, tebeť hned v jitře hledám, tebe žízní duše má, po tobě touží tělo mé, v zemi žíznivé a vyprahlé, v níž není vody,
Ein Psalm Davids, als er in der Wüste Juda war.
2 Abych tě v svatyni tvé spatřoval, a viděl sílu tvou a slávu tvou,
Elohim, mein Gott bist du; dich suche ich. / Es dürstet nach dir meine Seele; / es schmachtet nach dir mein Leib / Im dürren Lande — da ist er ermattet aus Wassermangel.
3 (Neboť jest lepší milosrdenství tvé, nežli život), aby tě chválili rtové moji,
So hab ich einst nach dir im Heiligtum geschaut, / Um deine Macht und Herrlichkeit zu sehn.
4 A tak abych tobě dobrořečil, pokudž jsem živ, a ve jménu tvém pozdvihoval rukou svých.
Denn deine Gnade ist besser als Leben; / Meine Lippen sollen dich loben.
5 Jako tukem a sádlem sytila by se tu duše má, a s radostným rtů prozpěvováním chválila by tě ústa má.
So will ich dich preisen mein Leben lang, / In deinem Namen die Hände erheben.
6 Jistě žeť na tě pamětliv jsem i na ložci svém, každého bdění nočního přemýšlím o tobě.
Dann bin ich satt wie von Mark und Fett. / Und mit jubelnden Lippen lobsingt mein Mund,
7 Nebo jsi mi býval ku pomoci, protož v stínu křídel tvých prozpěvovati budu.
Wenn ich dein gedenke auf meinem Lager, / In den Nachtwachen über dich sinne.
8 Přilnula duše má k tobě, pravice tvá zdržuje mne.
Denn du bist mein Beistand gewesen, / Im Schatten deiner Flügel juble ich.
9 Pročež ti, kteříž hledají pádu duše mé, sami vejdou do největší hlubokosti země.
Meine Seel bleibt treu bei dir, / Mich hält deine Rechte fest.
10 Zabijí každého z nich ostrostí meče, i budou liškám za podíl.
Doch sie, die mein Leben mir rauben wollen — / In die Tiefen der Erde sollen sie fahren!
11 Král pak veseliti se bude v Bohu, i každý, kdož skrze něho přisahá, chlubiti se bude; nebo ústa mluvících lež zacpána budou.
Man wird sie dem Schwert übergeben, / Sie müssen der Schakale Beute sein. Doch der König wird in Elohim sich freun. / Es rühmt sich jeder, der bei ihm schwört. / Denn der Lügner Mund muß verstummen.

< Žalmy 63 >