< Žalmy 63 >
1 Žalm Davidův, když byl na poušti Judské. Bože, Bůh silný můj ty jsi, tebeť hned v jitře hledám, tebe žízní duše má, po tobě touží tělo mé, v zemi žíznivé a vyprahlé, v níž není vody,
Psaume de David. Lorsqu’il était dans le désert de Juda. O Dieu! Tu es mon Dieu, je te cherche; Mon âme a soif de toi, mon corps soupire après toi, Dans une terre aride, desséchée, sans eau.
2 Abych tě v svatyni tvé spatřoval, a viděl sílu tvou a slávu tvou,
Ainsi je te contemple dans le sanctuaire, Pour voir ta puissance et ta gloire.
3 (Neboť jest lepší milosrdenství tvé, nežli život), aby tě chválili rtové moji,
Car ta bonté vaut mieux que la vie: Mes lèvres célèbrent tes louanges.
4 A tak abych tobě dobrořečil, pokudž jsem živ, a ve jménu tvém pozdvihoval rukou svých.
Je te bénirai donc toute ma vie, J’élèverai mes mains en ton nom.
5 Jako tukem a sádlem sytila by se tu duše má, a s radostným rtů prozpěvováním chválila by tě ústa má.
Mon âme sera rassasiée comme de mets gras et succulents, Et, avec des cris de joie sur les lèvres, ma bouche te célébrera.
6 Jistě žeť na tě pamětliv jsem i na ložci svém, každého bdění nočního přemýšlím o tobě.
Lorsque je pense à toi sur ma couche, Je médite sur toi pendant les veilles de la nuit.
7 Nebo jsi mi býval ku pomoci, protož v stínu křídel tvých prozpěvovati budu.
Car tu es mon secours, Et je suis dans l’allégresse à l’ombre de tes ailes.
8 Přilnula duše má k tobě, pravice tvá zdržuje mne.
Mon âme est attachée à toi; Ta droite me soutient.
9 Pročež ti, kteříž hledají pádu duše mé, sami vejdou do největší hlubokosti země.
Mais ceux qui cherchent à m’ôter la vie Iront dans les profondeurs de la terre;
10 Zabijí každého z nich ostrostí meče, i budou liškám za podíl.
Ils seront livrés au glaive, Ils seront la proie des chacals.
11 Král pak veseliti se bude v Bohu, i každý, kdož skrze něho přisahá, chlubiti se bude; nebo ústa mluvících lež zacpána budou.
Et le roi se réjouira en Dieu; Quiconque jure par lui s’en glorifiera, Car la bouche des menteurs sera fermée.