Žalmy 63
1 Žalm Davidův, když byl na poušti Judské. Bože, Bůh silný můj ty jsi, tebeť hned v jitře hledám, tebe žízní duše má, po tobě touží tělo mé, v zemi žíznivé a vyprahlé, v níž není vody,
Psaume de David. Lorsqu’il était dans le désert de Juda. O Dieu, tu es mon Dieu, je te cherche dès l’aurore; mon âme a soif de toi, ma chair languit après toi, dans une terre aride, desséchée et sans eau.
2 Abych tě v svatyni tvé spatřoval, a viděl sílu tvou a slávu tvou,
C’est ainsi que je te contemplais dans le sanctuaire, pour voir ta puissance et ta gloire.
3 (Neboť jest lepší milosrdenství tvé, nežli život), aby tě chválili rtové moji,
Car ta grâce est meilleure que la vie: que mes lèvres célèbrent tes louanges!
4 A tak abych tobě dobrořečil, pokudž jsem živ, a ve jménu tvém pozdvihoval rukou svých.
Ainsi te bénirai-je toute ma vie, en ton nom j’élèverai mes mains.
5 Jako tukem a sádlem sytila by se tu duše má, a s radostným rtů prozpěvováním chválila by tě ústa má.
Mon âme est rassasiée, comme de mœlle et de graisse, et, la joie sur les lèvres, ma bouche te loue.
6 Jistě žeť na tě pamětliv jsem i na ložci svém, každého bdění nočního přemýšlím o tobě.
Quand je pense à toi sur ma couche, je médite sur toi pendant les veilles de la nuit.
7 Nebo jsi mi býval ku pomoci, protož v stínu křídel tvých prozpěvovati budu.
Car tu es mon secours, et je suis dans l’allégresse à l’ombre de tes ailes.
8 Přilnula duše má k tobě, pravice tvá zdržuje mne.
Mon âme est attachée à toi, ta droite me soutient.
9 Pročež ti, kteříž hledají pádu duše mé, sami vejdou do největší hlubokosti země.
Mais eux, cherchent à m’ôter la vie: ils iront dans les profondeurs de la terre.
10 Zabijí každého z nich ostrostí meče, i budou liškám za podíl.
On les livrera au glaive, ils seront la proie des chacals.
11 Král pak veseliti se bude v Bohu, i každý, kdož skrze něho přisahá, chlubiti se bude; nebo ústa mluvících lež zacpána budou.
Et le roi se réjouira en Dieu; quiconque jure par lui se glorifiera, car la bouche des menteurs sera fermée.
