Žalmy 63

1 Žalm Davidův, když byl na poušti Judské. Bože, Bůh silný můj ty jsi, tebeť hned v jitře hledám, tebe žízní duše má, po tobě touží tělo mé, v zemi žíznivé a vyprahlé, v níž není vody,

En Salme af David, da han var i Judas Ørken.

2 Abych tě v svatyni tvé spatřoval, a viděl sílu tvou a slávu tvou,

Gud, du er min Gud, dig søger jeg, efter dig tørster min Sjæl, efter dig længes mit Kød i et tørt, vansmægtende, vandløst Land

3 (Neboť jest lepší milosrdenství tvé, nežli život), aby tě chválili rtové moji,

(saaledes var det, jeg saa dig i Helligdommen) for at skue din Vælde og Ære;

4 A tak abych tobě dobrořečil, pokudž jsem živ, a ve jménu tvém pozdvihoval rukou svých.

thi din Naade er bedre end Liv, mine Læber skal synge din Pris.

5 Jako tukem a sádlem sytila by se tu duše má, a s radostným rtů prozpěvováním chválila by tě ústa má.

Da vil jeg love dig hele mit Liv, opløfte Hænderne i dit Navn,

6 Jistě žeť na tě pamětliv jsem i na ložci svém, každého bdění nočního přemýšlím o tobě.

Som med fede Retter mættes min Sjæl, med jublende Læber priser min Mund dig,

7 Nebo jsi mi býval ku pomoci, protož v stínu křídel tvých prozpěvovati budu.

naar jeg kommer dig i Hu paa mit Leje, i Nattevagterne tænker paa dig;

8 Přilnula duše má k tobě, pravice tvá zdržuje mne.

thi du er blevet min Hjælp, og jeg jubler i dine Vingers Skygge.

9 Pročež ti, kteříž hledají pádu duše mé, sami vejdou do největší hlubokosti země.

Dig klynger min Sjæl sig til, din højre holder mig fast.

10 Zabijí každého z nich ostrostí meče, i budou liškám za podíl.

Forgæves staar de mig efter Livet, i Jordens Dyb skal de synke,

11 Král pak veseliti se bude v Bohu, i každý, kdož skrze něho přisahá, chlubiti se bude; nebo ústa mluvících lež zacpána budou.

gives i Sværdets Vold og vorde Sjakalers Bytte. Men Kongen glædes i Gud; enhver, der sværger ved ham, skal juble, thi Løgnernes Mund skal lukkes.