Žalmy 62

1 Přednímu z kantorů Jedutunovi, žalm Davidův. Vždy předce k Bohu má se mlčelivě duše má, od něhoť jest spasení mé.

Unto the end, for Idithun, a psalm of David. Shall not my soul be subject to God? for from him is my salvation.

2 Vždyť předce on jest skála má, mé spasení, vysoký hrad můj, nepohnuť se škodlivě.

For he is my God and my saviour: he is my protector, I shall be moved no more.

3 Až dokud zlé obmýšleti budete proti člověku? Všickni vy zahubeni budete, jako zed navážená a stěna nachýlená jste.

How long do you rush in upon a man? you all kill, as if you were thrusting down a leaning wall, and a tottering fence.

4 Však nic méně radí se o to, jak by jej odstrčili, aby nebyl vyvýšen; lež oblibují, ústy svými dobrořečí, ale u vnitřnosti své proklínají. (Sélah)

But they have thought to cast away my price; I ran in thirst: they blessed with their mouth, but cursed with their heart.

5 Vždy předce měj se k Bohu mlčelivě, duše má, nebo od něho jest očekávání mé.

But be thou, O my soul, subject to God: for from him is my patience.

6 Onť jest zajisté skála má, mé spasení, vysoký hrad můj, nepohnuť se.

For he is my God and my saviour: he is my helper, I shall not be moved.

7 V Bohu jest spasení mé a sláva má; skála síly mé, doufání mé v Bohu jest.

In God is my salvation and my glory: he is the God of my help, and my hope is in God.

8 Naději v něm skládejte všelikého času, ó lidé, vylévejte před oblíčejem jeho srdce vaše, Bůh útočiště naše. (Sélah)

Trust in him, all ye congregation of people: pour out your hearts before him. God is our helper for ever.

9 Jistě žeť jsou marnost synové lidští, a synové mocných lživí. Budou-li spolu na váhu vloženi, lehčejší budou nežli marnost.

But vain are the sons of men, the sons of men are liars in the balances: that by vanity they may together deceive.

10 Nedoufejtež v utiskování, ani v loupeži, a nebývejte marní; statku přibývalo-li by, nepřikládejte srdce.

Trust not in iniquity, and cover not robberies: if riches abound, set not your heart upon them.

11 Jednou mluvil Bůh, dvakrát jsem to slyšel, že Boží jest moc,

God hath spoken once, these two things have I heard, that power belongeth to God,

12 A že tvé, Pane, jest milosrdenství, a že ty odplatíš jednomu každému podlé skutků jeho.

And mercy to thee, O Lord; for thou wilt render to every man according to his works.