Žalmy 62

1 Přednímu z kantorů Jedutunovi, žalm Davidův. Vždy předce k Bohu má se mlčelivě duše má, od něhoť jest spasení mé.

(Til sangmesteren. Til Jedutun. En salme af David.) Min Sjæl er Stille for Gud alene, min Frelse kommer fra ham;

2 Vždyť předce on jest skála má, mé spasení, vysoký hrad můj, nepohnuť se škodlivě.

ja, han er min Klippe, min Frelse, mit Værn, jeg skal ikke rokkes meget.

3 Až dokud zlé obmýšleti budete proti člověku? Všickni vy zahubeni budete, jako zed navážená a stěna nachýlená jste.

Hvor længe stormer I løs på en Mand, - alle slår I ham ned - som på en hældende Væg, en faldende Mur?

4 Však nic méně radí se o to, jak by jej odstrčili, aby nebyl vyvýšen; lež oblibují, ústy svými dobrořečí, ale u vnitřnosti své proklínají. (Sélah)

Ja, de oplægger Råd om at styrte ham fra hans Højhed. De elsker Løgn, velsigner med Munden, men forbander i deres Indre. (Sela)

5 Vždy předce měj se k Bohu mlčelivě, duše má, nebo od něho jest očekávání mé.

Vær stille hos Gud alene, min Sjæl, thi fra ham kommer mit Håb;

6 Onť jest zajisté skála má, mé spasení, vysoký hrad můj, nepohnuť se.

ja, han er min Klippe, min Frelse, mit Værn, jeg skal ikke rokkes.

7 V Bohu jest spasení mé a sláva má; skála síly mé, doufání mé v Bohu jest.

Hos Gud er min Hjælp og min Ære, min stærke Klippe, min Tilflugt har jeg i Gud;

8 Naději v něm skládejte všelikého času, ó lidé, vylévejte před oblíčejem jeho srdce vaše, Bůh útočiště naše. (Sélah)

stol på ham, al Folkets Forsamling, udøs for ham eders Hjerte, Gud er vor Tilflugt. (Sela)

9 Jistě žeť jsou marnost synové lidští, a synové mocných lživí. Budou-li spolu na váhu vloženi, lehčejší budou nežli marnost.

Kun Tomhed er Mennesker, Mænd en Løgn, på Vægtskålen vipper de op, de er Tomhed til Hobe.

10 Nedoufejtež v utiskování, ani v loupeži, a nebývejte marní; statku přibývalo-li by, nepřikládejte srdce.

Forlad eder ikke på vold, lad jer ikke blænde af Ran; om Rigdommen vokser, agt ikke derpå!

11 Jednou mluvil Bůh, dvakrát jsem to slyšel, že Boží jest moc,

Een Gang talede Gud, to Gange hørte jeg det: at Magten er Guds,

12 A že tvé, Pane, jest milosrdenství, a že ty odplatíš jednomu každému podlé skutků jeho.

Og Miskundhed er hos dig, o Herre. Thi enhver gengælder du efter hans Gerning.