Žalmy 62
1 Přednímu z kantorů Jedutunovi, žalm Davidův. Vždy předce k Bohu má se mlčelivě duše má, od něhoť jest spasení mé.
За първия певец, по Едутуна. Давидов псалом. Душата ми тихо уповава само на Бога, От Когото е избавлението ми.
2 Vždyť předce on jest skála má, mé spasení, vysoký hrad můj, nepohnuť se škodlivě.
Само Той е канара моя и избавление мое, И прибежище мое; няма много да се поклатя.
3 Až dokud zlé obmýšleti budete proti člověku? Všickni vy zahubeni budete, jako zed navážená a stěna nachýlená jste.
До кога, всички вие, ще нападате човека За да го съборите като наведена стена и разклатен плет?
4 Však nic méně radí se o to, jak by jej odstrčili, aby nebyl vyvýšen; lež oblibují, ústy svými dobrořečí, ale u vnitřnosti své proklínají. (Sélah)
Съветват се само да го тласкат от висотата му; Обичат лъжата; С устата си благославят, а в сърцето си кълнат. (Села)
5 Vždy předce měj se k Bohu mlčelivě, duše má, nebo od něho jest očekávání mé.
Но ти, о душе моя, тихо уповавай само на Бога, Защото от Него очаквам помощ.
6 Onť jest zajisté skála má, mé spasení, vysoký hrad můj, nepohnuť se.
Само Той е канара моя, и избавление мое, И прибежище мое; няма да се поклатя.
7 V Bohu jest spasení mé a sláva má; skála síly mé, doufání mé v Bohu jest.
У Бога е избавлението ми и славата ми; Моята силна канара и прибежището ми е в Бога.
8 Naději v něm skládejte všelikého času, ó lidé, vylévejte před oblíčejem jeho srdce vaše, Bůh útočiště naše. (Sélah)
Уповавайте на Него, люде, на всяко време, Изливайте сърцата си пред Него; Бог е нам прибежище. (Села)
9 Jistě žeť jsou marnost synové lidští, a synové mocných lživí. Budou-li spolu na váhu vloženi, lehčejší budou nežli marnost.
Наистина ниско поставените човеци са лъх, а високопоставените лъжа. Турени на везни те се издигат нагоре; Те всички са по-леки от суетата.
10 Nedoufejtež v utiskování, ani v loupeži, a nebývejte marní; statku přibývalo-li by, nepřikládejte srdce.
Не уповавайте на насилие, И не се надявайте суетно на грабителство; Богатство ако изникне, не прилепявайте към него сърцето си.
11 Jednou mluvil Bůh, dvakrát jsem to slyšel, že Boží jest moc,
Едно нещо каза Бог, да! две неща чух, - Че силата принадлежи на Бога,
12 A že tvé, Pane, jest milosrdenství, a že ty odplatíš jednomu každému podlé skutků jeho.
И че на Тебе, Господи, принадлежи и милостта; Защото Ти даваш на всекиго според делото му.
