Žalmy 61

1 Přednímu z kantorů na neginot, Davidův. Slyš, ó Bože, volání mé, pozoruj modlitby mé.

Ó, Guð, heyrðu hróp mitt! Hlustaðu á bæn mína.

2 Od konce země v sevření srdce svého k tobě volám, na skálu nade mne vyšší uvediž mne.

Því að hvar sem ég fer, jafnvel um endimörk jarðar, þá hrópa ég eftir hjálp þinni. Þegar hjarta mitt örmagnast og ég get ekki meir, þá lyftu mér á klett, hjálpræðisbjargið þitt góða, mitt örugga skjól.

3 Nebo jsi býval mé útočiště, a pevná věže před tváří nepřítele.

Þú ert skjól mitt, háreist borg, ókleif óvinum.

4 Buduť bydliti v stánku tvém na věky, schráním se v skrýši křídel tvých. (Sélah)

Í helgidómi þínum mun ég búa að eilífu, öruggur í skjóli vængja þinna,

5 Ty jsi zajisté, Bože, vyslyšel žádosti mé, dal jsi dědictví bojícím se jména tvého.

Því að þú, ó Guð, hefur heyrt heit mín og uppfyllt óskir þeirra sem óttast þig og heiðra nafn þitt.

6 Ke dnům krále více dnů přidej, ať jsou léta jeho od národu do pronárodu,

Þú munt lengja lífdaga mína og láta ævi konungsins vara frá kyni til kyns.

7 Ať bydlí na věky před tváří Boží; milosrdenství a pravdu nastroj, ať ho ostříhají.

Ég mun lifa frammi fyrir Drottni að eilífu! Lát elsku þína og trúfesti gæta mín,

8 A tak žalmy zpívati budu jménu tvému na věky, a sliby své plniti budu den po dni.

þá mun ég lofa nafn þitt um aldur og ævi og efna heit mín dag eftir dag.