Žalmy 61

1 Přednímu z kantorů na neginot, Davidův. Slyš, ó Bože, volání mé, pozoruj modlitby mé.

A karmesternek. Hárfajátékra. Dávidtól. Halljad Isten fohászomat, figyelj imádságomra!

2 Od konce země v sevření srdce svého k tobě volám, na skálu nade mne vyšší uvediž mne.

A föld végéről hozzád kiáltok föl, mikor szívem elborul; sziklára, mely magas nekem, vezérelj engem.

3 Nebo jsi býval mé útočiště, a pevná věže před tváří nepřítele.

Mert menedék voltál nekem, erős torony ellenség elől.

4 Buduť bydliti v stánku tvém na věky, schráním se v skrýši křídel tvých. (Sélah)

Hadd időzöm sátradban örökké, keresek menedéket szárnyaid rejtekében. Széla.

5 Ty jsi zajisté, Bože, vyslyšel žádosti mé, dal jsi dědictví bojícím se jména tvého.

Mert te, Isten, hallgattál fogadásaimra, megadod neved tisztelőinek örökségét.

6 Ke dnům krále více dnů přidej, ať jsou léta jeho od národu do pronárodu,

Napokat tégy hozzá a király napjaihoz, évei annyi mint nemzedék meg nemzedék!

7 Ať bydlí na věky před tváří Boží; milosrdenství a pravdu nastroj, ať ho ostříhají.

Székeljen örökké Isten előtt, szeretet és hűség, rendeld, hogy megóvják!

8 A tak žalmy zpívati budu jménu tvému na věky, a sliby své plniti budu den po dni.

Ekképen hadd zengem nevedet mindétig, hogy megfizessem fogadásaimat napról napra!