Žalmy 61

1 Přednímu z kantorů na neginot, Davidův. Slyš, ó Bože, volání mé, pozoruj modlitby mé.

Veisuunjohtajalle; kielisoittimilla; Daavidin virsi. Kuule, Jumala, minun huutoni, huomaa minun rukoukseni.

2 Od konce země v sevření srdce svého k tobě volám, na skálu nade mne vyšší uvediž mne.

Maan ääristä minä sinua huudan, kun sydämeni nääntyy. Saata minut kalliolle, joka on minulle liian korkea.

3 Nebo jsi býval mé útočiště, a pevná věže před tváří nepřítele.

Sillä sinä olet minun turvapaikkani, vahva torni vihollista vastaan.

4 Buduť bydliti v stánku tvém na věky, schráním se v skrýši křídel tvých. (Sélah)

Suo minun asua sinun majassasi iankaikkisesti, turvautua sinun siipiesi suojaan. (Sela)

5 Ty jsi zajisté, Bože, vyslyšel žádosti mé, dal jsi dědictví bojícím se jména tvého.

Sillä sinä, Jumala, kuulet minun lupaukseni, sinä annat perinnön niille, jotka sinun nimeäsi pelkäävät.

6 Ke dnům krále více dnů přidej, ať jsou léta jeho od národu do pronárodu,

Sinä lisäät kuninkaalle päiviä päiviin; hänen vuotensa jatkukoot polvesta polveen.

7 Ať bydlí na věky před tváří Boží; milosrdenství a pravdu nastroj, ať ho ostříhají.

Hallitkoon hän iankaikkisesti Jumalan kasvojen edessä; säädä armo ja totuus häntä varjelemaan.

8 A tak žalmy zpívati budu jménu tvému na věky, a sliby své plniti budu den po dni.

Niin minä veisaan iankaikkisesti sinun nimesi kiitosta, täytän lupaukseni päivästä päivään.