Žalmy 60

1 Přednímu z kantorů na šušan eduth, zlatý žalm Davidův, k vyučování, Když válku vedl proti Syrii Naharaim, a proti Syrii Soba, kdyžto navrátil se Joáb, pobiv Idumejských v údolí slaném dvanácte tisíců. Bože, zavrhl jsi byl nás, roztrhls nás a hněvals se, navratiž se zase k nám.

Al maestro de coro. Por el tono de “El lirio del testimonio”. Miktam de David, para hacerlo aprender. Cuando hizo guerra contra Aram de Naharaim y Aram de Sobá, y Joab, ya de vuelta, batió a Edom en el valle de las Salinas (matándole) doce mil hombres. Oh Dios, nos has desechado, quebrantaste nuestros ejércitos; estabas airado, ¡vuelve a nosotros!

2 Zatřásl jsi byl zemí a roztrhls ji, uzdraviž rozsedliny její, neboť se chvěje.

Has sacudido la tierra, la has hendido; sana sus fracturas porque tambalea.

3 Ukazoval jsi lidu svému tvrdé věci, napájels nás vínem zkormoucení.

Cosas duras le hiciste experimentar a tu pueblo; nos diste de beber vino de vértigo.

4 Ale nyní dal jsi těm, kteříž se tebe bojí, korouhev, aby ji vyzdvihli pro pravdu tvou. (Sélah)

Pusiste, empero, una señal a los que te temen de modo que huyeran del arco.

5 Ať jsou vysvobozeni milí tvoji, zachovávejž jich pravicí svou, a vyslyš mne.

Mas ahora; para que sean libertados los que Tu amas, socorre con tu diestra, y escúchanos.

6 Bůh mluvil skrze svatost svou, veseliti se budu, budu děliti Sichem, a údolí Sochot rozměřím.

Dijo Dios en su santidad: “Triunfaré; repartiré a Siquem, y mediré el valle de Sucot.

7 Můjť jest Galád, můj i Manasses, a Efraim síla hlavy mé, Juda učitel můj.

Mío es Galaad, y mía la tierra de Manasés; Efraím es el yelmo de mi cabeza; y Judá mi cetro;

8 Moáb medenice k umývání mému, na Edoma uvrhu obuv svou, proti mně, Palestino, trub.

Moab, la vasija de mi lavatorio; sobre Edom echaré mi calzado, y Filistea será mi súbdito.”

9 Kdo mne uvede do města ohraženého? Kdo mne zprovodí až do Idumee?

¿Quién me conducirá a la ciudad fortificada? ¿Quién me llevará hasta Edom?

10 Zdali ne ty, ó Bože, kterýž jsi nás byl zavrhl, a nevycházels, Bože, s vojsky našimi?

¿No serás Tú, oh Dios, que nos has rechazado y que ya no sales con nuestros ejércitos?

11 Uděliž nám pomoci před nepřítelem, nebo marná jest pomoc lidská.

Ven en nuestro auxilio contra el adversario, porque vano es el auxilio de los hombres.

12 V Bohu udatně sobě počínati budeme, a onť pošlapá nepřátely naše.

Con Dios haremos proezas; Él hollará a nuestros enemigos.