Žalmy 60
1 Přednímu z kantorů na šušan eduth, zlatý žalm Davidův, k vyučování, Když válku vedl proti Syrii Naharaim, a proti Syrii Soba, kdyžto navrátil se Joáb, pobiv Idumejských v údolí slaném dvanácte tisíců. Bože, zavrhl jsi byl nás, roztrhls nás a hněvals se, navratiž se zase k nám.
In finem, Pro his, qui immutabuntur, in tituli inscriptionem ipsi David in doctrinam, cum succendit Mesopotamiam Syriæ, et Sobal, et convertit Ioab, et percussit Idumæam in valle Salinarum duodecim millia. Deus repulisti nos, et destruxisti nos: iratus es, et misertus es nobis.
2 Zatřásl jsi byl zemí a roztrhls ji, uzdraviž rozsedliny její, neboť se chvěje.
Commovisti terram, et conturbasti eam: sana contritiones eius, quia commota est.
3 Ukazoval jsi lidu svému tvrdé věci, napájels nás vínem zkormoucení.
Ostendisti populo tuo dura: potasti nos vino compunctionis.
4 Ale nyní dal jsi těm, kteříž se tebe bojí, korouhev, aby ji vyzdvihli pro pravdu tvou. (Sélah)
Dedisti metuentibus te significationem: ut fugiant a facie arcus: Ut liberentur dilecti tui:
5 Ať jsou vysvobozeni milí tvoji, zachovávejž jich pravicí svou, a vyslyš mne.
salvum fac dextera tua, et exaudi me.
6 Bůh mluvil skrze svatost svou, veseliti se budu, budu děliti Sichem, a údolí Sochot rozměřím.
Deus locutus est in sancto suo: Lætabor, et partibor Sichimam: et convallem tabernaculorum metibor.
7 Můjť jest Galád, můj i Manasses, a Efraim síla hlavy mé, Juda učitel můj.
Meus est Galaad, et meus est Manasses: et Ephraim fortitudo capitis mei. Iuda rex meus:
8 Moáb medenice k umývání mému, na Edoma uvrhu obuv svou, proti mně, Palestino, trub.
Moab olla spei meæ. In Idumæam extendam calceamentum meum: mihi alienigenæ subditi sunt.
9 Kdo mne uvede do města ohraženého? Kdo mne zprovodí až do Idumee?
Quis deducet me in civitatem munitam? quis deducet me usque in Idumæam?
10 Zdali ne ty, ó Bože, kterýž jsi nás byl zavrhl, a nevycházels, Bože, s vojsky našimi?
Nonne tu Deus, qui repulisti nos: et non egredieris Deus in virtutibus nostris?
11 Uděliž nám pomoci před nepřítelem, nebo marná jest pomoc lidská.
Da nobis auxilium de tribulatione: quia vana salus hominis.
12 V Bohu udatně sobě počínati budeme, a onť pošlapá nepřátely naše.
In Deo faciemus virtutem: et ipse ad nihilum deducet tribulantes nos.
