Žalmy 60

1 Přednímu z kantorů na šušan eduth, zlatý žalm Davidův, k vyučování, Když válku vedl proti Syrii Naharaim, a proti Syrii Soba, kdyžto navrátil se Joáb, pobiv Idumejských v údolí slaném dvanácte tisíců. Bože, zavrhl jsi byl nás, roztrhls nás a hněvals se, navratiž se zase k nám.

To the Chief Musician. Upon "The Lily of Testimony." A precious Psalm of David, to instruct. When he waged war with Aram-neharaim, and with Aram-zobah, —and then Joab returned and smote of Edom in the Valley of Salt, twelve thousand. O God, thou hast rejected us—hast scattered us, Thou hast been angry, Wilt thou restore us?

2 Zatřásl jsi byl zemí a roztrhls ji, uzdraviž rozsedliny její, neboť se chvěje.

Thou hast shaken the land—hast rent it, Heal thou the fractures thereof—for it hath tottered:

3 Ukazoval jsi lidu svému tvrdé věci, napájels nás vínem zkormoucení.

Thou hast suffered thy people to see hardship, Thou hast let them drink the wine of confusion.

4 Ale nyní dal jsi těm, kteříž se tebe bojí, korouhev, aby ji vyzdvihli pro pravdu tvou. (Sélah)

Thou hadst given—to them that revere thee—a banner, to float aloft, Because of [thy] faithfulness. (Selah)

5 Ať jsou vysvobozeni milí tvoji, zachovávejž jich pravicí svou, a vyslyš mne.

That thy beloved ones may be delivered, Save thou with thine own right hand—and answer us.

6 Bůh mluvil skrze svatost svou, veseliti se budu, budu děliti Sichem, a údolí Sochot rozměřím.

God, hath spoken in his holiness—I will exult! I will apportion Shechem, And, the Vale of Succoth, will I measure out;

7 Můjť jest Galád, můj i Manasses, a Efraim síla hlavy mé, Juda učitel můj.

Mine, is Gilead—and mine, Manasseh, But, Ephraim, is the defence, of my head, Judah, is my commander’s staff;

8 Moáb medenice k umývání mému, na Edoma uvrhu obuv svou, proti mně, Palestino, trub.

Moab, is my wash-bowl, Upon Edom, will I throw my shoe, Over Philistia! raise shout of triumph.

9 Kdo mne uvede do města ohraženého? Kdo mne zprovodí až do Idumee?

Who will conduct me to a fortified city? Who will lead me as far as Edom!

10 Zdali ne ty, ó Bože, kterýž jsi nás byl zavrhl, a nevycházels, Bože, s vojsky našimi?

Is it not, thou, O God?—thou hast rejected us! And wilt thou not go forth, O God, with our hosts?

11 Uděliž nám pomoci před nepřítelem, nebo marná jest pomoc lidská.

Grant us help out of distress, For, vain, is the deliverance of man:

12 V Bohu udatně sobě počínati budeme, a onť pošlapá nepřátely naše.

In God, we shall do valiantly, He himself, therefore, will tread down our adversaries.