Žalmy 60

1 Přednímu z kantorů na šušan eduth, zlatý žalm Davidův, k vyučování, Když válku vedl proti Syrii Naharaim, a proti Syrii Soba, kdyžto navrátil se Joáb, pobiv Idumejských v údolí slaném dvanácte tisíců. Bože, zavrhl jsi byl nás, roztrhls nás a hněvals se, navratiž se zase k nám.

Unto the end, for them that shall be changed, for the inscription of a title, to David himself, for doctrine, When he set fire to Mesopotamia of Syria and Sobal and Joab returned and slew of Edom, in the vale of the saltpits, twelve thousand men. O God, thou hast cast us off, and hast destroyed us; thou hast been angry, and hast had mercy on us.

2 Zatřásl jsi byl zemí a roztrhls ji, uzdraviž rozsedliny její, neboť se chvěje.

Thou hast moved the earth, and hast troubled it: heal thou the breaches thereof, for it has been moved.

3 Ukazoval jsi lidu svému tvrdé věci, napájels nás vínem zkormoucení.

Thou hast shewn thy people hard things; thou hast made us drink wine of sorrow.

4 Ale nyní dal jsi těm, kteříž se tebe bojí, korouhev, aby ji vyzdvihli pro pravdu tvou. (Sélah)

Thou hast given a warning to them that fear thee: that they may flee from before the bow: That thy beloved may be delivered.

5 Ať jsou vysvobozeni milí tvoji, zachovávejž jich pravicí svou, a vyslyš mne.

Save me with thy right hand, and hear me.

6 Bůh mluvil skrze svatost svou, veseliti se budu, budu děliti Sichem, a údolí Sochot rozměřím.

God hath spoken in his holy place: I will rejoice, and I will divide Sichem; and will mete out the vale of tabernacles.

7 Můjť jest Galád, můj i Manasses, a Efraim síla hlavy mé, Juda učitel můj.

Galaad is mine, and Manasses is mine: and Ephraim is the strength of my head. Juda is my king:

8 Moáb medenice k umývání mému, na Edoma uvrhu obuv svou, proti mně, Palestino, trub.

Moab is the pot of my hope. Into Edom will I stretch out my shoe: to me the foreigners are made subject.

9 Kdo mne uvede do města ohraženého? Kdo mne zprovodí až do Idumee?

Who will bring me into the strong city? who will lead me into Edom?

10 Zdali ne ty, ó Bože, kterýž jsi nás byl zavrhl, a nevycházels, Bože, s vojsky našimi?

Wilt not thou, O God, who hast cast us off? and wilt not thou, O God, go out with our armies?

11 Uděliž nám pomoci před nepřítelem, nebo marná jest pomoc lidská.

Give us help from trouble: for vain is the salvation of man.

12 V Bohu udatně sobě počínati budeme, a onť pošlapá nepřátely naše.

Through God we shall do mightily: and he shall bring to nothing them that afflict us.