Žalmy 6

1 Přednímu kantoru na neginot, k nízkému zpěvu, žalm Davidův. Hospodine, netresci mne v hněvě svém, ani v prchlivosti své kárej mne.

Dāvida dziesma. Dziedātāju vadonim uz koklēm ar astoņām stīgām. Ak Kungs, nesodi mani Savā dusmībā, un nepārmāci mani Savā bardzībā!

2 Smiluj se nade mnou, Hospodine, neboť jsem zemdlený; uzdrav mne, Hospodine, nebo ztrnuly kosti mé.

Kungs, esi man žēlīgs, jo es esmu noguris, dziedini mani, Kungs, jo mani kauli ir iztrūkušies,

3 Ano i duše má předěšena jest náramně, ty pak, Hospodine, až dokavad?

Un mana dvēsele ir ļoti iztrūkusies, bet Tu, Kungs, cik ilgi?

4 Navratiž se, Hospodine, a vytrhni duši mou; spomoz mi pro milosrdenství své.

Griezies atpakaļ, Kungs, izglābi manu dvēseli, atpestī mani Tavas žēlastības dēļ.

5 Nebo mrtví nezpomínají na tebe, a v hrobě kdo tě bude oslavovati? (Sheol h7585)

Jo nāvē Tevi nepiemin; kas kapā Tevi slavēs? (Sheol h7585)

6 Ustávám v úpění svém, ložce své každé noci svlažuji, slzami svými postel svou smáčím.

Es esmu piekusis no savas vaidēšanas, uz savas gultas es raudu cauru nakti, mana guļama vieta plūst no asarām,

7 Sškvrkla se zámutkem tvář má, sstarala se příčinou všech nepřátel mých.

Mana acs ir noģindusi no skumības, un ir novītusi manu ienaidnieku dēļ.

8 Odstuptež ode mne všickni činitelé nepravosti; neboť jest vyslyšel Hospodin hlas pláče mého.

Atkāpjaties no manis, visi ļauna darītāji, jo Tas Kungs klausa manu raudu balsi.

9 Vyslyšel Hospodin pokornou modlitbu mou, Hospodin modlitbu mou přijal.

Tas Kungs klausa manu lūgšanu, manu pielūgšanu Tas Kungs pieņem.

10 Nechažť se zastydí a předěsí zřejmě všickni nepřátelé moji, nechažť jsou zpět obráceni a rychle zahanbeni.

Visi mani ienaidnieki paliks kaunā, tie ļoti iztrūksies, atkāpsies un paliks kaunā piepeši.