Žalmy 59
1 Přednímu z kantorů, jako: Nevyhlazujž, Davidův žalm zlatý, když poslal Saul, aby střehouc domu, zabili ho. Vytrhni mne od nepřátel mých, Bože můj; před těmi, kteříž povstávají proti mně, bezpečna mne učiň.
Au maître-chantre. — «Ne détruis pas.» — Poème de David, lorsque Saül envoya cerner sa maison pour le faire mourir. Délivre-moi de mes ennemis, ô mon Dieu! Mets-moi hors de l'atteinte de mes adversaires!
2 Vytrhni mne od těch, kteříž páší nepravost, a od mužů vražedlných zachovej mne.
Délivre-moi des ouvriers d'iniquité; Sauve-moi des hommes sanguinaires!
3 Neb aj, zálohy činí duši mé, sbírají se proti mně mocní, bez mého provinění a bez hříchu mého, ó Hospodine.
Voici qu'ils sont aux aguets pour m'ôter la vie; Des hommes violents se rassemblent contre moi, Sans que je sois coupable, sans que j'aie péché, ô Éternel!
4 Beze vší mé nepravosti sbíhají se, a strojí; povstaniž mně vstříc, a popatř.
Sans que j'aie fait aucun mal, Ils accourent, ils se préparent à m'assaillir. Réveille-toi, viens à moi, et regarde!
5 Sám ty, Hospodine Bože zástupů, Bože Izraelský, prociť, abys navštívil všecky národy, aniž se smilovávej nad kterým z těch převrácenců nešlechetných. (Sélah)
Toi donc, ô Éternel, Dieu des armées. Dieu d'Israël, Lève-toi pour châtier toutes les nations; Ne fais grâce à aucun de ces hommes perfides et impies! (Pause)
6 Navracejí se k večerou, štěkají jako psi, a běhají okolo města.
Ils reviennent chaque soir; ils hurlent comme des chiens, En parcourant la ville.
7 Aj, coť vynášejí ústy svými! Mečové jsou ve rtech jejich, nebo říkají: Zdaliž kdo slyší?
Leur bouche vomit l'injure; Leurs paroles blessent comme des épées. Ils disent: «Qui peut nous entendre?»
8 Ale ty, Hospodine, směješ se jim, posmíváš se všechněm národům.
Mais toi, ô Éternel, tu te moques d'eux; Tu te ris de tous ces orgueilleux.
9 Když on moc provozuje, na tebe pozor míti budu, nebo ty, Bože, jsi hrad můj vysoký.
O toi qui es ma force, c'est à toi que je regarde! Car Dieu est ma haute retraite.
10 Bůh mně milosrdný předejdeť mne, Bůh dá mi viděti pomstu nad nepřátely mými.
Le Dieu qui m'est propice viendra à mon aide. Dieu me fera contempler la ruine de mes ennemis.
11 Nezbijej jich, aby nezapomněl lid můj, ale zmítej jimi mocí svou, a sházej je, pavézo naše, ó Pane.
Ne les anéantis pas tout à fait. De peur que mon peuple n'oublie leur châtiment. Disperse-les par ta puissance et détruis-les, Seigneur, toi qui es notre bouclier.
12 Hřích úst svých, slova rtů svých, (postiženi jsouce v pýše své, pro prokletí a chřadnutí), ať vypravují.
Chaque parole sortant de leurs lèvres est un nouveau péché. Qu'ils soient pris au piège de leur propre orgueil. Eux qui ne profèrent que malédictions et que mensonges!
13 Zahlaď v prchlivosti, zahlaď je, ať jich není, ať poznají, že Bůh panuje v Jákobovi i do končin země. (Sélah)
Consume-les dans ta fureur, consume-les; Qu'ils disparaissent à jamais. Et qu'on sache que le Dieu qui règne en Jacob Domine jusqu'aux extrémités de la terre! (Pause)
14 I nechažť se pak zase navracejí k večerou, štěkají jako psi, a běhají okolo města.
Qu'ils reviennent le soir, qu'ils hurlent comme des chiens En parcourant la ville.
15 Nechať těkají, a potravy hledají, však hladovití jsouce, uložiti se musejí.
Qu'ils rôdent pour trouver à manger, Et qu'ils errent sans pouvoir se rassasier!
16 Já pak zpívati budu o síle tvé, hned z jitra hlasitě slaviti budu milosrdenství tvé, nebo jsi byl hrad můj vysoký, a útočiště v den ssoužení mého.
Mais moi, je chanterai ta puissance. Je célébrerai dès le matin ta bonté; Car tu as été ma haute retraite. Mon refuge au jour de la détresse.
17 A posilen jsa, žalmy tobě zpívati budu; nebo jsi Bůh, vysoký hrad můj, Bůh mně milosrdný.
toi qui es ma force, je chanterai en ton honneur! Car Dieu est ma haute retraite, le Dieu qui m'est propice.
