Žalmy 58
1 Přednímu z kantorů, jako: Nevyhlazuj, Davidův žalm zlatý. Právě-liž vy, ó shromáždění, spravedlnost vypovídáte? Upřímě-liž soudy činíte, vy synové lidští?
Načelniku godbe: "Ne pogubi"; Davidova pesem odlična. Ali zares, o krdelo, govorite pravico? po pravici sodite, sinovi človeški?
2 Anobrž raději nepravosti v srdci ukládáte, a násilí rukou svých v zemi této odvažujete.
Ne, celo iz srca počenjate krivice; v tej deželi tehtate rok svojih silovitost.
3 Uchýlili se bezbožníci hned od narození, pobloudili hned od života matky, mluvíce lež.
V stran zavijajo krivični od rojstva; tavajo od materinega telesa laž govoreč.
4 Jed v sobě mají jako jedovatý had, jako lítý had hluchý, kterýž zacpává ucho své,
Strup imajo podoben kačjemu strupu; kakor gada gluhega, ki si maši uho svoje.
5 Aby neslyšel hlasu zaklinačů, a čarodějníka v čářích vycvičeného.
Kateri ne posluša glasú mrmrajočih, njega, ki zna zagovarjati jako.
6 Ó Bože, potři jim zuby v ústech jejich, střenovní zuby lvíčat těch polámej, Hospodine.
O Bog, zdróbi jim zobe v njih ustih; mladih levov kočnike poderi, Gospod!
7 Nechť se rozplynou jako voda, a zmizejí; ať jsou jako ten, kterýž napíná luk, jehož však střely se lámí,
Stopé se naj kakor voda, odidejo naj neprestano; njemu, ki napenja pušice svoje, izpremené se naj kakor v klasje pušice.
8 Jako hlemejžď, kterýž tratí se a mizí, jako nedochůdče ženy, ješto nespatřilo slunce.
Kakor polž, ki se topi, bode naj vsak, kakor žene splav, kakor ki niso videli solnca.
9 Prvé než lidé pocítí trní jejich a bodláku, hned za živa zapálením jako vichřicí zachváceni budou.
Ko se ne bode še čutilo trnje vaše, trnje ščipkovo, tako zeleno kakor suho podrl bode vse.
10 I bude se veseliti spravedlivý, když uzří pomstu, nohy své umyje ve krvi bezbožníka.
Radoval se bode pravični, ko bode videl maščevanje; noge svoje bode umival v krivičnega krvi.
11 Ano dí každý: V pravdě, žeť má užitek spravedlivý, jistě, žeť jest Bůh soudce na zemi.
In človek poreče: Vendar ima sad pravični, vendar je sodnik na zemlji!
