Žalmy 58

1 Přednímu z kantorů, jako: Nevyhlazuj, Davidův žalm zlatý. Právě-liž vy, ó shromáždění, spravedlnost vypovídáte? Upřímě-liž soudy činíte, vy synové lidští?

In finem, Ne disperdas, David in tituli inscriptionem. Si vere utique iustitiam loquimini: recta iudicate filii hominum.

2 Anobrž raději nepravosti v srdci ukládáte, a násilí rukou svých v zemi této odvažujete.

Etenim in corde iniquitates operamini: in terra iniustitias manus vestræ concinnant.

3 Uchýlili se bezbožníci hned od narození, pobloudili hned od života matky, mluvíce lež.

Alienati sunt peccatores a vulva, erraverunt ab utero: locuti sunt falsa.

4 Jed v sobě mají jako jedovatý had, jako lítý had hluchý, kterýž zacpává ucho své,

Furor illis secundum similitudinem serpentis: sicut aspidis surdæ, et obturantis aures suas,

5 Aby neslyšel hlasu zaklinačů, a čarodějníka v čářích vycvičeného.

quæ non exaudiet vocem incantantium: et venefici incantantis sapienter.

6 Ó Bože, potři jim zuby v ústech jejich, střenovní zuby lvíčat těch polámej, Hospodine.

Deus conteret dentes eorum in ore ipsorum: molas leonum confringet Dominus.

7 Nechť se rozplynou jako voda, a zmizejí; ať jsou jako ten, kterýž napíná luk, jehož však střely se lámí,

Ad nihilum devenient tamquam aqua decurrens: intendit arcum suum donec infirmentur.

8 Jako hlemejžď, kterýž tratí se a mizí, jako nedochůdče ženy, ješto nespatřilo slunce.

Sicut cera, quæ fluit, auferentur: supercecidit ignis, et non viderunt solem.

9 Prvé než lidé pocítí trní jejich a bodláku, hned za živa zapálením jako vichřicí zachváceni budou.

Priusquam intelligerent spinæ vestræ rhamnum: sicut viventes, sic in ira absorbet eos.

10 I bude se veseliti spravedlivý, když uzří pomstu, nohy své umyje ve krvi bezbožníka.

Lætabitur iustus cum viderit vindictam: manus suas lavabit in sanguine peccatoris.

11 Ano dí každý: V pravdě, žeť má užitek spravedlivý, jistě, žeť jest Bůh soudce na zemi.

Et dicet homo: Si utique est fructus iusto: utique est Deus iudicans eos in terra.