Žalmy 58

1 Přednímu z kantorů, jako: Nevyhlazuj, Davidův žalm zlatý. Právě-liž vy, ó shromáždění, spravedlnost vypovídáte? Upřímě-liž soudy činíte, vy synové lidští?

Til Sangmesteren. Al-tasjhet. Af David. En Miktam.

2 Anobrž raději nepravosti v srdci ukládáte, a násilí rukou svých v zemi této odvažujete.

Er det virkelig Ret, I taler, I Guder, dømmer I Menneskens Børn retfærdigt?

3 Uchýlili se bezbožníci hned od narození, pobloudili hned od života matky, mluvíce lež.

Nej, alle øver I Uret paa Jord, eders Hænder udvejer Vold.

4 Jed v sobě mají jako jedovatý had, jako lítý had hluchý, kterýž zacpává ucho své,

Fra Moders Liv vanslægted de gudløse, fra Moders Skød for Løgnerne vild.

5 Aby neslyšel hlasu zaklinačů, a čarodějníka v čářích vycvičeného.

Gift har de i sig som Slangen, den stumme Øgle, der døver sit Øre

6 Ó Bože, potři jim zuby v ústech jejich, střenovní zuby lvíčat těch polámej, Hospodine.

og ikke vil høre paa Tæmmerens Røst, paa den kyndige Slangebesværger.

7 Nechť se rozplynou jako voda, a zmizejí; ať jsou jako ten, kterýž napíná luk, jehož však střely se lámí,

Gud, bryd Tænderne i deres Mund, Ungløvernes Kindtænder knuse du, HERRE;

8 Jako hlemejžď, kterýž tratí se a mizí, jako nedochůdče ženy, ješto nespatřilo slunce.

lad dem svinde som Vand, der synker, visne som nedtrampet Græs.

9 Prvé než lidé pocítí trní jejich a bodláku, hned za živa zapálením jako vichřicí zachváceni budou.

Lad dem blive som Sneglen, opløst i Slim som et ufuldbaarent Foster, der aldrig saa Sol.

10 I bude se veseliti spravedlivý, když uzří pomstu, nohy své umyje ve krvi bezbožníka.

Før eders Gryder mærker til Tjørnen, ja, midt i deres Livskraft river han dem bort i sin Vrede.

11 Ano dí každý: V pravdě, žeť má užitek spravedlivý, jistě, žeť jest Bůh soudce na zemi.

Den retfærdige glæder sig, naar han ser Hævn, hans Fødder skal vade i gudløses Blod; Og Folk skal sige: »Den retfærdige faar dog sin Løn, der er dog Guder, som dømmer paa Jord!«