Žalmy 56

1 Přednímu z kantorů, o němé holubici v místech vzdálených, zlatý žalm Davidův, když ho jali Filistinští v Gát. Smiluj se nade mnou, ó Bože, nebo mne sehltiti chce člověk; každého dne boj veda, ssužuje mne.

Načelniku godbe, o duši, ki silo trpi od tujcev krdela, odlična pesem Davidova, ko so ga prijeli Filistejci v Gatu. Milosten mi bodi, Bog, ker rohneč me preganja človek, ves dan me stiska oblegovatelj.

2 Sehltiti mne usilují na každý den moji nepřátelé; jistě žeť jest mnoho válčících proti mně, ó Nejvyšší.

Rohné zalezovalci moji vés dan, ker mnogo jih je; z višave naj mi pomagajo borilci.

3 Kteréhokoli dne strach mne obkličuje, v tebe doufám.

Ko se bodem bal, zaupal bodem v tebe.

4 Boha chváliti budu z slova jeho, v Boha doufati budu, aniž se budu báti, aby mi co mohlo učiniti tělo.

V Bogu bodem hvalil besedo njegovo; v Boga bodem zaupal, ne bodem se bal: Kaj naj bi mi storilo meso?

5 Na každý den slova má převracejí, proti mně jsou všecka myšlení jejich ke zlému.

Ves dan žalijo mojo stvar; zoper mene merijo vse njih misli v hudo.

6 Spolu se scházejí, skrývají se, a šlepějí mých šetří, číhajíce na duši mou.

Zbirajo, skrivajo se oni; na moj sled prežé, kakor ki iščejo življenje moje.

7 Za nešlechetnost-liž zniknou pomsty? V prchlivosti, ó Bože, smeceš lidi ty.

Poleg krivičnosti jim stóri, v jezi pahni ljudstva, Bog.

8 Ty má utíkání v počtu máš, schovej slzy mé do láhvice své, a což bys jich v počtu neměl?

Ti imaš sešteto tavanje moje; v meh svoj deni vsako solzo mojo, ali bi jih ne imel seštetih?

9 A tehdyť obráceni budou zpět nepřátelé moji v ten den, když volati budu; toť vím, že Bůh při mně stojí.

Tedaj se povrnejo sovražniki moji nazaj; tisti dan, ko bodem vpil: To vém, da mi bode Bog na strani.

10 Jáť budu Boha chváliti z slova, Hospodina oslavovati budu z slova jeho.

V Bogu bodem hvalil besedo, v Gospodu hvalil besedo.

11 V Boha doufám, nebudu se báti, aby mi co učiniti mohl člověk.

V Boga zaupam, ne bodem se bal; kaj bi mi storil človek?

12 Tobě jsem, Bože, učinil sliby, a protož tobě vzdám chvály.

Z menoj bodejo, o Bog, obljube tvoje; zahvaljeval se bodem tebi.

13 Nebo jsi vytrhl z smrti duši mou, a nohy mé od poklesnutí, tak abych stále chodil před Bohem v světle živých.

Ker dušo mojo otimaš smrti; ali bi ne rešil nóg mojih padca? da neprestano hodim pred Bogom v tega življenja luči.