Žalmy 56
1 Přednímu z kantorů, o němé holubici v místech vzdálených, zlatý žalm Davidův, když ho jali Filistinští v Gát. Smiluj se nade mnou, ó Bože, nebo mne sehltiti chce člověk; každého dne boj veda, ssužuje mne.
In finem, Pro populo, qui a Sanctis longe factus est, David in tituli inscriptionem, cum tenuerunt eum Allophyli in Geth.
2 Sehltiti mne usilují na každý den moji nepřátelé; jistě žeť jest mnoho válčících proti mně, ó Nejvyšší.
Miserere mei Deus, quoniam conculcavit me homo: tota die impugnans tribulavit me.
3 Kteréhokoli dne strach mne obkličuje, v tebe doufám.
Conculcaverunt me inimici mei tota die: quoniam multi bellantes adversum me.
4 Boha chváliti budu z slova jeho, v Boha doufati budu, aniž se budu báti, aby mi co mohlo učiniti tělo.
Ab altitudine diei timebo: ego vero in te sperabo.
5 Na každý den slova má převracejí, proti mně jsou všecka myšlení jejich ke zlému.
In Deo laudabo sermones meos, in Deo speravi: non timebo quid faciat mihi caro.
6 Spolu se scházejí, skrývají se, a šlepějí mých šetří, číhajíce na duši mou.
Tota die verba mea execrabantur: adversum me omnes cogitationes eorum, in malum.
7 Za nešlechetnost-liž zniknou pomsty? V prchlivosti, ó Bože, smeceš lidi ty.
Inhabitabunt et abscondent: ipsi calcaneum meum observabunt. Sicut sustinuerunt animam meam,
8 Ty má utíkání v počtu máš, schovej slzy mé do láhvice své, a což bys jich v počtu neměl?
pro nihilo salvos facies illos: in ira populos confringes.
9 A tehdyť obráceni budou zpět nepřátelé moji v ten den, když volati budu; toť vím, že Bůh při mně stojí.
Deus, vitam meam annunciavi tibi: posuisti lacrymas meas in conspectu tuo, Sicut et in promissione tua:
10 Jáť budu Boha chváliti z slova, Hospodina oslavovati budu z slova jeho.
tunc convertentur inimici mei retrorsum: In quacumque die invocavero te: ecce cognovi quoniam Deus meus es.
11 V Boha doufám, nebudu se báti, aby mi co učiniti mohl člověk.
In Deo laudabo verbum, in Domino laudabo sermonem: in Deo speravi, non timebo quid faciat mihi homo.
12 Tobě jsem, Bože, učinil sliby, a protož tobě vzdám chvály.
In me sunt Deus vota tua, quæ reddam, laudationes tibi.
13 Nebo jsi vytrhl z smrti duši mou, a nohy mé od poklesnutí, tak abych stále chodil před Bohem v světle živých.
Quoniam eripuisti animam meam de morte, et pedes meos de lapsu: ut placeam coram Deo in lumine viventium.
