Žalmy 56

1 Přednímu z kantorů, o němé holubici v místech vzdálených, zlatý žalm Davidův, když ho jali Filistinští v Gát. Smiluj se nade mnou, ó Bože, nebo mne sehltiti chce člověk; každého dne boj veda, ssužuje mne.

Dem Sangmeister nach Jonatholem rechokim. Ein Goldlied von David, da ihn die Philister zu Gath ergriffen hatten. Sei mir gnädig, o Gott; denn der Mensch schnappt nach mir. Den ganzen Tag streitend will er mich unterdrücken.

2 Sehltiti mne usilují na každý den moji nepřátelé; jistě žeť jest mnoho válčících proti mně, ó Nejvyšší.

Den ganzen Tag schnappen meine Gegner; denn viele streiten wider mich in der Höhe.

3 Kteréhokoli dne strach mne obkličuje, v tebe doufám.

Den Tag, da ich mich fürchte, will ich auf Dich vertrauen.

4 Boha chváliti budu z slova jeho, v Boha doufati budu, aniž se budu báti, aby mi co mohlo učiniti tělo.

In Gott rühme ich Sein Wort, auf Gott vertraue ich, nicht fürchte ich, was mir das Fleisch kann tun.

5 Na každý den slova má převracejí, proti mně jsou všecka myšlení jejich ke zlému.

Den ganzen Tag fechten sie meine Worte an; alle ihre Gedanken sind wider mich zum Bösen.

6 Spolu se scházejí, skrývají se, a šlepějí mých šetří, číhajíce na duši mou.

Sie rotten sich zusammen, verbergen sich, halten auf meine Fersen, wenn sie auf meine Seele warten.

7 Za nešlechetnost-liž zniknou pomsty? V prchlivosti, ó Bože, smeceš lidi ty.

Wegen ihres Unrechts sollen sie entkommen? Im Zorne unterwirf Dir die Völker, o Gott!

8 Ty má utíkání v počtu máš, schovej slzy mé do láhvice své, a což bys jich v počtu neměl?

Mein Entfliehen zählst Du, tue meine Träne in Deinen Schlauch. Sind sie nicht in Deiner Zahl?

9 A tehdyť obráceni budou zpět nepřátelé moji v ten den, když volati budu; toť vím, že Bůh při mně stojí.

Dann müssen meine Feinde hinter sich zurückkehren, am Tage, da ich rufe: Das weiß ich, daß Gott für mich ist.

10 Jáť budu Boha chváliti z slova, Hospodina oslavovati budu z slova jeho.

In Gott rühme ich das Wort, in Jehovah rühme ich das Wort.

11 V Boha doufám, nebudu se báti, aby mi co učiniti mohl člověk.

Auf Gott vertraue ich, ich fürchte mich nicht, was kann der Mensch mir tun?

12 Tobě jsem, Bože, učinil sliby, a protož tobě vzdám chvály.

Auf mir sind Deine Gelübde, o Gott, ich will Dir Dankopfer bezahlen.

13 Nebo jsi vytrhl z smrti duši mou, a nohy mé od poklesnutí, tak abych stále chodil před Bohem v světle živých.

Denn Du hast meine Seele vom Tod errettet, meine Füße von dem Anstoß, daß ich vor Gott wandle im Lichte der Lebendigen.