Žalmy 56

1 Přednímu z kantorů, o němé holubici v místech vzdálených, zlatý žalm Davidův, když ho jali Filistinští v Gát. Smiluj se nade mnou, ó Bože, nebo mne sehltiti chce člověk; každého dne boj veda, ssužuje mne.

Au maître-chantre. — Sur «Colombe des térébinthes lointains.»!- Poème de David, lorsque les Philistins le prirent dans Gath. Aie pitié de moi, ô Dieu! Car des hommes s'acharnent à ma perte; Tout le jour ils m'assaillent et me persécutent.

2 Sehltiti mne usilují na každý den moji nepřátelé; jistě žeť jest mnoho válčících proti mně, ó Nejvyšší.

Tout le jour mes adversaires s'acharnent à me perdre; Car ils sont nombreux, ceux qui me provoquent avec insolence.

3 Kteréhokoli dne strach mne obkličuje, v tebe doufám.

Aux jours d'alarme, Je me confierai en toi.

4 Boha chváliti budu z slova jeho, v Boha doufati budu, aniž se budu báti, aby mi co mohlo učiniti tělo.

Avec le secours de Dieu, j'exalterai sa parole. En Dieu je me confie, je ne crains rien; Que pourrait me faire l'homme mortel?

5 Na každý den slova má převracejí, proti mně jsou všecka myšlení jejich ke zlému.

Sans cesse ils tordent mes paroles; Toutes leurs pensées tendent à me nuire.

6 Spolu se scházejí, skrývají se, a šlepějí mých šetří, číhajíce na duši mou.

Ils s'assemblent, ils s'embusquent, ils observent mes pas; Car ils en veulent à ma vie.

7 Za nešlechetnost-liž zniknou pomsty? V prchlivosti, ó Bože, smeceš lidi ty.

La méchanceté les sauvera-t-elle? Dieu, précipite les peuples dans ta colère!

8 Ty má utíkání v počtu máš, schovej slzy mé do láhvice své, a což bys jich v počtu neměl?

Tu comptes mes pas dans ma vie d'exil; Recueille mes larmes dans tes urnes: Ne sont-elles pas inscrites dans ton livre?

9 A tehdyť obráceni budou zpět nepřátelé moji v ten den, když volati budu; toť vím, že Bůh při mně stojí.

Au jour où je crierai, mes ennemis reculeront; Je sais que Dieu est pour moi.

10 Jáť budu Boha chváliti z slova, Hospodina oslavovati budu z slova jeho.

Avec le secours de Dieu, j'exalterai sa parole; Oui, avec le secours de l'Eternel, j'exalterai sa parole.

11 V Boha doufám, nebudu se báti, aby mi co učiniti mohl člověk.

En Dieu je me confie; je ne crains rien; Que pourrait me faire l'homme mortel?

12 Tobě jsem, Bože, učinil sliby, a protož tobě vzdám chvály.

Dieu, je me souviens des promesses que je t'ai faites. Je te rendrai des actions de grâces!

13 Nebo jsi vytrhl z smrti duši mou, a nohy mé od poklesnutí, tak abych stále chodil před Bohem v světle živých.

Car tu as délivré mon âme de la mort, Et tu préserveras mes pieds de toute chute. Afin que je marche devant toi, ô Dieu, Dans la lumière de la vie!