Žalmy 56

1 Přednímu z kantorů, o němé holubici v místech vzdálených, zlatý žalm Davidův, když ho jali Filistinští v Gát. Smiluj se nade mnou, ó Bože, nebo mne sehltiti chce člověk; každého dne boj veda, ssužuje mne.

Mictam de David, [donné] au maître chantre, [pour le chanter] sur Jonathelem-rehokim, touchant ce que les Philistins le prirent dans Gath. Ô Dieu! aie pitié de moi, car l'homme [mortel] m'engloutit [et] m'opprime, me faisant tout le jour la guerre.

2 Sehltiti mne usilují na každý den moji nepřátelé; jistě žeť jest mnoho válčících proti mně, ó Nejvyšší.

Mes espions m'ont englouti tout le jour; car, ô Très-haut! Plusieurs me font la guerre.

3 Kteréhokoli dne strach mne obkličuje, v tebe doufám.

Le jour auquel je craindrai je me confierai en toi.

4 Boha chváliti budu z slova jeho, v Boha doufati budu, aniž se budu báti, aby mi co mohlo učiniti tělo.

Je louerai en Dieu sa parole, je me confie en Dieu, je ne craindrai rien; que me fera la chair?

5 Na každý den slova má převracejí, proti mně jsou všecka myšlení jejich ke zlému.

Tout le jour ils tordent mes propos, et toutes leurs pensées tendent à me nuire.

6 Spolu se scházejí, skrývají se, a šlepějí mých šetří, číhajíce na duši mou.

Ils s'assemblent, ils se tiennent cachés, ils observent mes talons, attendant [comment ils surprendront] mon âme.

7 Za nešlechetnost-liž zniknou pomsty? V prchlivosti, ó Bože, smeceš lidi ty.

Leur moyen d'échapper c'est par outrage; ô Dieu, précipite les peuples en ta colère!

8 Ty má utíkání v počtu máš, schovej slzy mé do láhvice své, a což bys jich v počtu neměl?

Tu as compté mes allées et venues; mets mes larmes dans tes vaisseaux; ne sont-elles pas écrites dans ton registre?

9 A tehdyť obráceni budou zpět nepřátelé moji v ten den, když volati budu; toť vím, že Bůh při mně stojí.

Le jour auquel je crierai à toi, mes ennemis retourneront en arrière; je sais que Dieu est pour moi.

10 Jáť budu Boha chváliti z slova, Hospodina oslavovati budu z slova jeho.

Je louerai en Dieu sa parole, je louerai en l'Eternel sa parole.

11 V Boha doufám, nebudu se báti, aby mi co učiniti mohl člověk.

Je me confie en Dieu, je ne craindrai rien; que me fera l'homme?

12 Tobě jsem, Bože, učinil sliby, a protož tobě vzdám chvály.

Ô Dieu, tes vœux seront sur moi; je te rendrai des actions de grâces.

13 Nebo jsi vytrhl z smrti duši mou, a nohy mé od poklesnutí, tak abych stále chodil před Bohem v světle živých.

Puisque tu as délivré mon âme de la mort, ne [garderais-tu] pas mes pieds de broncher, afin que je marche devant Dieu en la lumière des vivants?