Žalmy 56

1 Přednímu z kantorů, o němé holubici v místech vzdálených, zlatý žalm Davidův, když ho jali Filistinští v Gát. Smiluj se nade mnou, ó Bože, nebo mne sehltiti chce člověk; každého dne boj veda, ssužuje mne.

Au chef de musique. Sur Jonath-Élem-Rekhokim. De David. Mictam; quand les Philistins le prirent dans Gath. Use de grâce envers moi, ô Dieu! car l’homme voudrait m’engloutir; me faisant la guerre tout le jour, il m’opprime.

2 Sehltiti mne usilují na každý den moji nepřátelé; jistě žeť jest mnoho válčících proti mně, ó Nejvyšší.

Mes ennemis voudraient tout le jour m’engloutir; car il y en a beaucoup qui me font la guerre, avec hauteur.

3 Kteréhokoli dne strach mne obkličuje, v tebe doufám.

Au jour où je craindrai, je me confierai en toi.

4 Boha chváliti budu z slova jeho, v Boha doufati budu, aniž se budu báti, aby mi co mohlo učiniti tělo.

En Dieu, je louerai sa parole; en Dieu je me confie: je ne craindrai pas; que me fera la chair?

5 Na každý den slova má převracejí, proti mně jsou všecka myšlení jejich ke zlému.

Tout le jour ils tordent mes paroles; toutes leurs pensées sont contre moi en mal.

6 Spolu se scházejí, skrývají se, a šlepějí mých šetří, číhajíce na duši mou.

Ils s’assemblent, ils se cachent, ils observent mes pas, car ils guettent mon âme.

7 Za nešlechetnost-liž zniknou pomsty? V prchlivosti, ó Bože, smeceš lidi ty.

Échapperont-ils par l’iniquité? Dans ta colère, ô Dieu, précipite les peuples!

8 Ty má utíkání v počtu máš, schovej slzy mé do láhvice své, a což bys jich v počtu neměl?

Tu comptes mes allées et mes venues; mets mes larmes dans tes vaisseaux; ne sont-elles pas dans ton livre?

9 A tehdyť obráceni budou zpět nepřátelé moji v ten den, když volati budu; toť vím, že Bůh při mně stojí.

Alors mes ennemis retourneront en arrière, au jour où je crierai; je sais cela, car Dieu est pour moi.

10 Jáť budu Boha chváliti z slova, Hospodina oslavovati budu z slova jeho.

En Dieu, je louerai sa parole; en l’Éternel, je louerai sa parole.

11 V Boha doufám, nebudu se báti, aby mi co učiniti mohl člověk.

En Dieu je me confie: je ne craindrai pas; que me fera l’homme?

12 Tobě jsem, Bože, učinil sliby, a protož tobě vzdám chvály.

Les vœux que je t’ai faits sont sur moi, ô Dieu! je te rendrai des louanges.

13 Nebo jsi vytrhl z smrti duši mou, a nohy mé od poklesnutí, tak abych stále chodil před Bohem v světle živých.

Car tu as délivré mon âme de la mort: [ne garderais-tu] pas mes pieds de broncher, pour que je marche devant Dieu dans la lumière des vivants?