Žalmy 56

1 Přednímu z kantorů, o němé holubici v místech vzdálených, zlatý žalm Davidův, když ho jali Filistinští v Gát. Smiluj se nade mnou, ó Bože, nebo mne sehltiti chce člověk; každého dne boj veda, ssužuje mne.

(Til sangmesteren. Al-jonat-elem-rehokim. Af David. En miktam, da filisterne greb ham i Gat.) Vær mig nådig Gud, thi Mennesker vil mig til livs, jeg trænges stadig af Stridsmænd;

2 Sehltiti mne usilují na každý den moji nepřátelé; jistě žeť jest mnoho válčících proti mně, ó Nejvyšší.

mine Fjender vil mig stadig til Livs, thi mange strider bittert imod mig!

3 Kteréhokoli dne strach mne obkličuje, v tebe doufám.

Når jeg gribes af Frygt, vil jeg stole på dig,

4 Boha chváliti budu z slova jeho, v Boha doufati budu, aniž se budu báti, aby mi co mohlo učiniti tělo.

og med Guds Hjælp skal jeg prise hans Ord. Jeg stoler på Gud, jeg frygter ikke, hvad kan Kød vel gøre mig?

5 Na každý den slova má převracejí, proti mně jsou všecka myšlení jejich ke zlému.

De oplægger stadig Råd imod mig, alle deres Tanker går ud på ondt.

6 Spolu se scházejí, skrývají se, a šlepějí mých šetří, číhajíce na duši mou.

De flokker sig sammen, ligger på Lur, jeg har dem lige i Hælene, de står mig jo efter Livet.

7 Za nešlechetnost-liž zniknou pomsty? V prchlivosti, ó Bože, smeceš lidi ty.

Gengæld du dem det onde, stød Folkene ned i Vrede, o Gud!

8 Ty má utíkání v počtu máš, schovej slzy mé do láhvice své, a což bys jich v počtu neměl?

Selv har du talt mine Suk, i din Lædersæk har du gemt mine Tårer; de står jo i din Bog.

9 A tehdyť obráceni budou zpět nepřátelé moji v ten den, když volati budu; toť vím, že Bůh při mně stojí.

Da skal Fjenderne vige, den Dag jeg kalder; så meget ved jeg, at Gud er med mig.

10 Jáť budu Boha chváliti z slova, Hospodina oslavovati budu z slova jeho.

Med Guds Hjælp skal jeg prise hans Ord, med HERRENs Hjælp skal jeg prise hans Ord.

11 V Boha doufám, nebudu se báti, aby mi co učiniti mohl člověk.

Jeg stoler på Gud, jeg frygter ikke, hvad kan et Menneske gøre mig?

12 Tobě jsem, Bože, učinil sliby, a protož tobě vzdám chvály.

Jeg har Løfter til dig at indfri, o Gud, med Takofre vil jeg betale dig.

13 Nebo jsi vytrhl z smrti duši mou, a nohy mé od poklesnutí, tak abych stále chodil před Bohem v světle živých.

Thi fra Døden frier du min Sjæl, ja min Fod fra Fald, at jeg kan vandre for Guds Åsyn i Livets Lys.