< Žalmy 56 >
1 Přednímu z kantorů, o němé holubici v místech vzdálených, zlatý žalm Davidův, když ho jali Filistinští v Gát. Smiluj se nade mnou, ó Bože, nebo mne sehltiti chce člověk; každého dne boj veda, ssužuje mne.
Til Sangmesteren. Al-jonat-elem-rehokim. Af David. En Miktam, da Filisterne greb ham i Gat.
2 Sehltiti mne usilují na každý den moji nepřátelé; jistě žeť jest mnoho válčících proti mně, ó Nejvyšší.
Vær mig naadig, Gud, thi Mennesker vil mig til Livs, jeg trænges stadig af Stridsmænd;
3 Kteréhokoli dne strach mne obkličuje, v tebe doufám.
mine Fjender vil mig stadig til Livs, thi mange strider bittert imod mig!
4 Boha chváliti budu z slova jeho, v Boha doufati budu, aniž se budu báti, aby mi co mohlo učiniti tělo.
Naar jeg gribes af Frygt, vil jeg stole paa dig,
5 Na každý den slova má převracejí, proti mně jsou všecka myšlení jejich ke zlému.
og med Guds Hjælp skal jeg prise hans Ord. Jeg stoler paa Gud, jeg frygter ikke, hvad kan Kød vel gøre mig?
6 Spolu se scházejí, skrývají se, a šlepějí mých šetří, číhajíce na duši mou.
De oplægger stadig Raad imod mig, alle deres Tanker gaar ud paa ondt.
7 Za nešlechetnost-liž zniknou pomsty? V prchlivosti, ó Bože, smeceš lidi ty.
De flokker sig sammen, ligger paa Lur, jeg har dem lige i Hælene, de staar mig jo efter Livet.
8 Ty má utíkání v počtu máš, schovej slzy mé do láhvice své, a což bys jich v počtu neměl?
Gengæld du dem det onde, stød Folkene ned i Vrede, o Gud!
9 A tehdyť obráceni budou zpět nepřátelé moji v ten den, když volati budu; toť vím, že Bůh při mně stojí.
Selv har du talt mine Suk, i din Lædersæk har du gemt mine Taarer; de staar jo i din Bog.
10 Jáť budu Boha chváliti z slova, Hospodina oslavovati budu z slova jeho.
Da skal Fjenderne vige, den Dag jeg kalder; saa meget ved jeg, at Gud er med mig.
11 V Boha doufám, nebudu se báti, aby mi co učiniti mohl člověk.
Med Guds Hjælp skal jeg prise hans Ord, med HERRENS Hjælp skal jeg prise hans Ord.
12 Tobě jsem, Bože, učinil sliby, a protož tobě vzdám chvály.
Jeg stoler paa Gud, jeg frygter ikke, hvad kan et Menneske gøre mig?
13 Nebo jsi vytrhl z smrti duši mou, a nohy mé od poklesnutí, tak abych stále chodil před Bohem v světle živých.
Jeg har Løfter til dig at indfri, o Gud, med Takofre vil jeg betale dig. Thi fra Døden frier du min Sjæl, ja min Fod fra Fald, at jeg kan vandre for Guds Aasyn i Livets Lys.