Žalmy 55

1 Přednímu kantoru na neginot, vyučující žalm Davidův. Slyš, ó Bože, modlitbu mou, a neskrývej se před prosbou mou.

Til songmeisteren, med strengleik; ein song til lærdom av David. Gud, vend øyra til mi bøn, og løyn deg ikkje for mi naudbeding!

2 Pozoruj a vyslyš mne, neboť naříkám v úpění svém, a kormoutím se,

Gjev gaum etter meg og svara meg! Eg er uroleg med mine sorgfyllte tankar, og eg må stynja

3 A to pro křik nepřítele, pro nátisk bezbožníka; neboť sčítají na mne lživé věci, a s vzteklostí se proti mně postavují.

for rop frå fienden, for trykk frå den ugudlege. For dei velter vondt yver meg, og i vreide forfylgjer dei meg.

4 Srdce mé bolestí ve mně, a strachové smrti připadli na mne.

Mitt hjarta skjelv i meg, og daudens fæle hev falle på meg.

5 Bázeň a strach přišel na mne, a hrůza přikvačila mne.

Otte og skjelving kjem yver meg og rædsla legg seg på meg.

6 I řekl jsem: Ó bych měl křídla jako holubice, zaletěl bych a poodpočinul.

Og eg segjer: «Å, hadde eg vengjer som duva, då skulde eg fljuga burt og finna ein bustad.

7 Aj, daleko bych se vzdálil, a přebýval bych na poušti. (Sélah)

Sjå, eg vilde fly langt burt, eg vilde finna herbyrge i øydemarki. (Sela)

8 Pospíšil bych ujíti větru prudkému a vichřici.

Eg vilde skunda meg i livd for den føykjande vinden, for stormen.»

9 Zkaz je, ó Pane, změť jazyk jejich, neboť jsem spatřil bezpráví a rozbroj v městě.

Sluk deim, Herre, kløyv deira tungemål! For eg ser vald og kiv i byen.

10 Dnem i nocí ty věci je obkličují po zdech jeho, a v prostředku jeho jest nepravost a převrácenost.

Dag og natt renner dei kringum honom på murarne, ugjerd og møda er midt i honom.

11 Těžkosti jsou u prostřed něho, aniž vychází chytrost a lest z ulic jeho.

Tjon er midt i honom, og ikkje vik frå gatorne vald og svik.

12 Nebo ne nějaký nepřítel útržky mi činil, sic jinak snesl bych to; ani ten, kdož mne nenávidí, pozdvihl se proti mně, nebo skryl bych se před ním:

For ikkje min fiende er det som hæder meg - det kunde eg tola; ikkje min uven er det som briskar seg mot meg - då kunde eg gøyma meg for honom.

13 Ale ty, člověče mně rovný, vůdce můj a domácí můj;

Men du er det, du som var min likemann, min ven, min kjenning, -

14 Ješto jsme spolu mile tajné rady držívali, a do domu Božího společně chodívali.

me som hadde huglegt samråd med kvarandre, som gjekk til Guds hus med den glade hop.

15 Ó by je smrt náhle přikvačila, tak aby za živa sstoupiti musili do pekla; nebo jest nešlechetnost v příbytcích jejich a u prostřed nich. (Sheol h7585)

Lat dauden koma brått på deim! Lat deim fara ned til helheimen livande! For vondskap råder i deira bustad og i deira hjarta. (Sheol h7585)

16 Já pak k Bohu volati budu, a Hospodin vysvobodí mne.

Eg vil ropa til Gud, og Herren skal frelsa meg.

17 U večer, i ráno, též o poledni modliti se, a nezbedně volati budu, až i vyslyší hlas můj.

Kveld og morgon og middag vil eg klaga og sukka, so vil han høyra mi røyst.

18 Vykoupíť duši mou, tak aby v pokoji byla před válkou proti mně; nebo veliké množství bylo jich při mně.

Han løyser ut mi sjæl frå strid mot meg og gjev meg fred, for mange er dei mot meg.

19 Vyslyšíť Bůh silný, a je ssouží, (neboť sedí od věčnosti, (Sélah) proto že nenapravují, aniž se bojí Boha.

Gud skal høyra og svara deim - han sit frå fordoms tid, (sela) deim som ikkje vil verta annarleis og som ikkje ottast Gud.

20 Vztáhl ruce své na ty, kteříž s ním pokoj měli, a zrušil smlouvu svou.

Han legg hand på folk som held fred med honom, han bryt si pakt.

21 Libější než máslo byla slova úst jeho, ale v srdci boj; měkčejší nad olej řeči jeho, a však byly jako mečové.

Ordi frå hans munn er håle som smør, men hans hjarta er fullt av strid. Hans ord er mjukare enn olje, og dei er då utdregne sverd.

22 Uvrz na Hospodina břímě své, a onť opatrovati tě bude, aniž dopustí, aby na věky pohnut byl spravedlivý.

Kasta byrdi di på Herren, og han skal halda deg uppe! han skal ikkje i all æva lata den rettferdige verta rikka.

23 Ale onyno, ty Bože, svedeš do jámy zatracení; lidé zajisté vražedlní a lstiví nedojdou polovice dnů svých, já pak v tebe doufati budu.

Men du, Gud, skal støyta deim ned i den djupe grav; blodgiruge og falske menner skal ikkje nå til helvti av si livetid; men eg set mi lit til deg.