Žalmy 55
1 Přednímu kantoru na neginot, vyučující žalm Davidův. Slyš, ó Bože, modlitbu mou, a neskrývej se před prosbou mou.
Til sangmesteren; med strengelek; en læresalme av David. Vend øret, Gud, til min bønn, og skjul dig ikke for min inderlige begjæring!
2 Pozoruj a vyslyš mne, neboť naříkám v úpění svém, a kormoutím se,
Gi akt på mig og svar mig! Mine sorgfylte tanker farer hit og dit, og jeg må stønne,
3 A to pro křik nepřítele, pro nátisk bezbožníka; neboť sčítají na mne lživé věci, a s vzteklostí se proti mně postavují.
for fiendens røst, for den ugudeliges undertrykkelse; for de velter elendighet over mig, og i vrede forfølger de mig.
4 Srdce mé bolestí ve mně, a strachové smrti připadli na mne.
Mitt hjerte bever i mitt bryst, og dødens redsler er falt på mig.
5 Bázeň a strach přišel na mne, a hrůza přikvačila mne.
Frykt og beven kommer over mig, og forferdelse legger sig over mig.
6 I řekl jsem: Ó bych měl křídla jako holubice, zaletěl bych a poodpočinul.
Og jeg sier: Gid jeg hadde vinger som duen! Da vilde jeg flyve bort og feste bo.
7 Aj, daleko bych se vzdálil, a přebýval bych na poušti. (Sélah)
Se, jeg vilde flykte langt bort, jeg vilde ta herberge i ørkenen. (Sela)
8 Pospíšil bych ujíti větru prudkému a vichřici.
Jeg vilde i hast søke mig et tilfluktssted for den rasende vind, for stormen.
9 Zkaz je, ó Pane, změť jazyk jejich, neboť jsem spatřil bezpráví a rozbroj v městě.
Opsluk dem, Herre, kløv deres tungemål! For jeg ser vold og kiv i byen.
10 Dnem i nocí ty věci je obkličují po zdech jeho, a v prostředku jeho jest nepravost a převrácenost.
Dag og natt vandrer de omkring den på dens murer, og elendighet og ulykke er inneni den.
11 Těžkosti jsou u prostřed něho, aniž vychází chytrost a lest z ulic jeho.
Fordervelse er inneni den, og undertrykkelse og svik viker ikke fra dens torv.
12 Nebo ne nějaký nepřítel útržky mi činil, sic jinak snesl bych to; ani ten, kdož mne nenávidí, pozdvihl se proti mně, nebo skryl bych se před ním:
For ikke er det en fiende som håner mig, ellers vilde jeg bære det; ikke er det min avindsmann som ophøier sig over mig, ellers vilde jeg skjule mig for ham;
13 Ale ty, člověče mně rovný, vůdce můj a domácí můj;
men det er du, du som var min likemann, min venn og min kjenning -
14 Ješto jsme spolu mile tajné rady držívali, a do domu Božího společně chodívali.
vi som levde sammen i fortrolig omgang, som vandret til Guds hus blandt den glade høitidsskare.
15 Ó by je smrt náhle přikvačila, tak aby za živa sstoupiti musili do pekla; nebo jest nešlechetnost v příbytcích jejich a u prostřed nich. (Sheol h7585)
Ødeleggelse komme over dem! La dem fare levende ned i dødsriket! For ondskap hersker i deres bolig, i deres hjerte. (Sheol h7585)
16 Já pak k Bohu volati budu, a Hospodin vysvobodí mne.
Jeg vil rope til Gud, og Herren skal frelse mig.
17 U večer, i ráno, též o poledni modliti se, a nezbedně volati budu, až i vyslyší hlas můj.
Aften og morgen og middag vil jeg klage og sukke, så hører han min røst.
18 Vykoupíť duši mou, tak aby v pokoji byla před válkou proti mně; nebo veliké množství bylo jich při mně.
Han forløser min sjel fra striden imot mig og gir mig fred; for i mengde er de omkring mig.
19 Vyslyšíť Bůh silný, a je ssouží, (neboť sedí od věčnosti, (Sélah) proto že nenapravují, aniž se bojí Boha.
Gud skal høre og svare dem - han troner jo fra fordums tid, (sela) dem som ikke vil bli anderledes, og som ikke frykter Gud.
20 Vztáhl ruce své na ty, kteříž s ním pokoj měli, a zrušil smlouvu svou.
Han legger hånd på dem som har fred med ham, han vanhelliger sin pakt.
21 Libější než máslo byla slova úst jeho, ale v srdci boj; měkčejší nad olej řeči jeho, a však byly jako mečové.
Hans munns ord er glatte som smør, men hans hjertes tanke er strid; hans ord er bløtere enn olje, og dog er de dragne sverd.
22 Uvrz na Hospodina břímě své, a onť opatrovati tě bude, aniž dopustí, aby na věky pohnut byl spravedlivý.
Kast på Herren det som tynger dig! Han skal holde dig oppe; han skal i evighet ikke la den rettferdige rokkes.
23 Ale onyno, ty Bože, svedeš do jámy zatracení; lidé zajisté vražedlní a lstiví nedojdou polovice dnů svých, já pak v tebe doufati budu.
Og du, Gud, skal støte dem ned i gravens dyp; blodgjerrige og falske menn skal ikke nå det halve av sine dager; men jeg setter min lit til dig.
