< Žalmy 55 >

1 Přednímu kantoru na neginot, vyučující žalm Davidův. Slyš, ó Bože, modlitbu mou, a neskrývej se před prosbou mou.
In finem, in carminibus. Intellectus David. Exaudi, Deus, orationem meam, et ne despexeris deprecationem meam:
2 Pozoruj a vyslyš mne, neboť naříkám v úpění svém, a kormoutím se,
intende mihi, et exaudi me. Contristatus sum in exercitatione mea, et conturbatus sum
3 A to pro křik nepřítele, pro nátisk bezbožníka; neboť sčítají na mne lživé věci, a s vzteklostí se proti mně postavují.
a voce inimici, et a tribulatione peccatoris. Quoniam declinaverunt in me iniquitates, et in ira molesti erant mihi.
4 Srdce mé bolestí ve mně, a strachové smrti připadli na mne.
Cor meum conturbatum est in me, et formido mortis cecidit super me.
5 Bázeň a strach přišel na mne, a hrůza přikvačila mne.
Timor et tremor venerunt super me, et contexerunt me tenebræ.
6 I řekl jsem: Ó bych měl křídla jako holubice, zaletěl bych a poodpočinul.
Et dixi: Quis dabit mihi pennas sicut columbæ, et volabo, et requiescam?
7 Aj, daleko bych se vzdálil, a přebýval bych na poušti. (Sélah)
Ecce elongavi fugiens, et mansi in solitudine.
8 Pospíšil bych ujíti větru prudkému a vichřici.
Exspectabam eum qui salvum me fecit a pusillanimitate spiritus, et tempestate.
9 Zkaz je, ó Pane, změť jazyk jejich, neboť jsem spatřil bezpráví a rozbroj v městě.
Præcipita, Domine; divide linguas eorum: quoniam vidi iniquitatem et contradictionem in civitate.
10 Dnem i nocí ty věci je obkličují po zdech jeho, a v prostředku jeho jest nepravost a převrácenost.
Die ac nocte circumdabit eam super muros ejus iniquitas; et labor in medio ejus,
11 Těžkosti jsou u prostřed něho, aniž vychází chytrost a lest z ulic jeho.
et injustitia: et non defecit de plateis ejus usura et dolus.
12 Nebo ne nějaký nepřítel útržky mi činil, sic jinak snesl bych to; ani ten, kdož mne nenávidí, pozdvihl se proti mně, nebo skryl bych se před ním:
Quoniam si inimicus meus maledixisset mihi, sustinuissem utique. Et si is qui oderat me super me magna locutus fuisset, abscondissem me forsitan ab eo.
13 Ale ty, člověče mně rovný, vůdce můj a domácí můj;
Tu vero homo unanimis, dux meus, et notus meus:
14 Ješto jsme spolu mile tajné rady držívali, a do domu Božího společně chodívali.
qui simul mecum dulces capiebas cibos; in domo Dei ambulavimus cum consensu.
15 Ó by je smrt náhle přikvačila, tak aby za živa sstoupiti musili do pekla; nebo jest nešlechetnost v příbytcích jejich a u prostřed nich. (Sheol h7585)
Veniat mors super illos, et descendant in infernum viventes: quoniam nequitiæ in habitaculis eorum, in medio eorum. (Sheol h7585)
16 Já pak k Bohu volati budu, a Hospodin vysvobodí mne.
Ego autem ad Deum clamavi, et Dominus salvabit me.
17 U večer, i ráno, též o poledni modliti se, a nezbedně volati budu, až i vyslyší hlas můj.
Vespere, et mane, et meridie, narrabo, et annuntiabo; et exaudiet vocem meam.
18 Vykoupíť duši mou, tak aby v pokoji byla před válkou proti mně; nebo veliké množství bylo jich při mně.
Redimet in pace animam meam ab his qui appropinquant mihi: quoniam inter multos erant mecum.
19 Vyslyšíť Bůh silný, a je ssouží, (neboť sedí od věčnosti, (Sélah) proto že nenapravují, aniž se bojí Boha.
Exaudiet Deus, et humiliabit illos, qui est ante sæcula. Non enim est illis commutatio, et non timuerunt Deum.
20 Vztáhl ruce své na ty, kteříž s ním pokoj měli, a zrušil smlouvu svou.
Extendit manum suam in retribuendo; contaminaverunt testamentum ejus:
21 Libější než máslo byla slova úst jeho, ale v srdci boj; měkčejší nad olej řeči jeho, a však byly jako mečové.
divisi sunt ab ira vultus ejus, et appropinquavit cor illius. Molliti sunt sermones ejus super oleum; et ipsi sunt jacula.
22 Uvrz na Hospodina břímě své, a onť opatrovati tě bude, aniž dopustí, aby na věky pohnut byl spravedlivý.
Jacta super Dominum curam tuam, et ipse te enutriet; non dabit in æternum fluctuationem justo.
23 Ale onyno, ty Bože, svedeš do jámy zatracení; lidé zajisté vražedlní a lstiví nedojdou polovice dnů svých, já pak v tebe doufati budu.
Tu vero, Deus, deduces eos in puteum interitus. Viri sanguinum et dolosi non dimidiabunt dies suos; ego autem sperabo in te, Domine.

< Žalmy 55 >