Žalmy 55
1 Přednímu kantoru na neginot, vyučující žalm Davidův. Slyš, ó Bože, modlitbu mou, a neskrývej se před prosbou mou.
Heyr bæn mína, ó Guð! Snú þér ekki frá þegar ég ákalla þig.
2 Pozoruj a vyslyš mne, neboť naříkám v úpění svém, a kormoutím se,
Hlustaðu á ákall mitt. Ég andvarpa og græt í sorg minni.
3 A to pro křik nepřítele, pro nátisk bezbožníka; neboť sčítají na mne lživé věci, a s vzteklostí se proti mně postavují.
Óvinir mínir æpa á mig, hóta að drepa mig. Þeir umkringja mig og brugga mér banaráð, öskra á mig í hamslausri reiði.
4 Srdce mé bolestí ve mně, a strachové smrti připadli na mne.
Ég er lamaður af ótta, fullur örvæntingar.
5 Bázeň a strach přišel na mne, a hrůza přikvačila mne.
Hvílík skelfing!
6 I řekl jsem: Ó bych měl křídla jako holubice, zaletěl bych a poodpočinul.
Ó, að ég hefði vængi eins og fuglinn! Þá mundi ég fljúga burt og leita skjóls.
7 Aj, daleko bych se vzdálil, a přebýval bych na poušti. (Sélah)
Ég mundi svífa langt og leita skjóls í eyðimörkinni,
8 Pospíšil bych ujíti větru prudkému a vichřici.
flýja á öruggan stað, laus úr allri hættu.
9 Zkaz je, ó Pane, změť jazyk jejich, neboť jsem spatřil bezpráví a rozbroj v městě.
Ó, Drottinn, ruglaðu þá í ríminu! Sérðu ekki kúgunina sem viðgengst?
10 Dnem i nocí ty věci je obkličují po zdech jeho, a v prostředku jeho jest nepravost a převrácenost.
Þeir vakta borgina daga og nætur, ganga múrana og skima eftir óvinum. En neyðin er innandyra, því að ofbeldi og svik eru í borginni,
11 Těžkosti jsou u prostřed něho, aniž vychází chytrost a lest z ulic jeho.
morð og gripdeildir.
12 Nebo ne nějaký nepřítel útržky mi činil, sic jinak snesl bych to; ani ten, kdož mne nenávidí, pozdvihl se proti mně, nebo skryl bych se před ním:
Ekki var það óvinur minn sem ofsótti mig – það gæti ég þolað. Þá hefði ég falið mig um stund.
13 Ale ty, člověče mně rovný, vůdce můj a domácí můj;
En það varst þú, vinur minn og félagi.
14 Ješto jsme spolu mile tajné rady držívali, a do domu Božího společně chodívali.
Við sem vorum alúðarvinir og gengum saman í Guðs hús.
15 Ó by je smrt náhle přikvačila, tak aby za živa sstoupiti musili do pekla; nebo jest nešlechetnost v příbytcích jejich a u prostřed nich. (Sheol h7585)
Dauðinn taki þá og dragi þá til heljar, því að illska er í húsum þeirra, synd í hjörtum þeirra. (Sheol h7585)
16 Já pak k Bohu volati budu, a Hospodin vysvobodí mne.
En ég hrópa til Guðs, og hann mun frelsa mig!
17 U večer, i ráno, též o poledni modliti se, a nezbedně volati budu, až i vyslyší hlas můj.
Kvölds og morgna og um miðjan dag sárbæni ég Guð. Ég veit að hann heyrir til mín og mun svara mér.
18 Vykoupíť duši mou, tak aby v pokoji byla před válkou proti mně; nebo veliké množství bylo jich při mně.
Þótt óvinir mínir séu margir, mun hann samt frelsa mig og gefa mér frið.
19 Vyslyšíť Bůh silný, a je ssouží, (neboť sedí od věčnosti, (Sélah) proto že nenapravují, aniž se bojí Boha.
Sjálfur Guð – sem er frá eilífð – mun svara mér, en óvinir mínir, breytast ekki og óttast ekki Guð.
20 Vztáhl ruce své na ty, kteříž s ním pokoj měli, a zrušil smlouvu svou.
En vinur minn, sveik mig og ofsótti – rauf heit sitt.
21 Libější než máslo byla slova úst jeho, ale v srdci boj; měkčejší nad olej řeči jeho, a však byly jako mečové.
Orðin á tungu hans voru ljúf og blíð en hjartað fullt af hatri.
22 Uvrz na Hospodina břímě své, a onť opatrovati tě bude, aniž dopustí, aby na věky pohnut byl spravedlivý.
Varpaðu áhyggjum þínum á Drottin, hann ber umhyggju fyrir þér. Hann mun aldrei láta trúaðan mann verða valtan á fótum.
23 Ale onyno, ty Bože, svedeš do jámy zatracení; lidé zajisté vražedlní a lstiví nedojdou polovice dnů svých, já pak v tebe doufati budu.
Guð mun varpa óvinum mínum til heljar, til dánarheima. Morðingjar og svikarar munu ekki ná háum aldri. En ég treysti þér, að þú leyfir mér að lifa. (questioned)
