Žalmy 55

1 Přednímu kantoru na neginot, vyučující žalm Davidův. Slyš, ó Bože, modlitbu mou, a neskrývej se před prosbou mou.

(Til sangmesteren. Med strengespil. En maskil af David.) Lyt, o Gud, til min Bøn, skjul dig ej for min tryglen,

2 Pozoruj a vyslyš mne, neboť naříkám v úpění svém, a kormoutím se,

lå mig Øre og svar mig, jeg vånder mig i Klage,

3 A to pro křik nepřítele, pro nátisk bezbožníka; neboť sčítají na mne lživé věci, a s vzteklostí se proti mně postavují.

jeg stønner ved Fjendernes Råb og de gudløses Skrig; thi Ulykke vælter de over mig, forfølger mig grumt;

4 Srdce mé bolestí ve mně, a strachové smrti připadli na mne.

Hjertet er angst i mit Bryst, Dødens Rædsler er faldet over mig.

5 Bázeň a strach přišel na mne, a hrůza přikvačila mne.

Frygt og Angst falder på mig, Gru er over mig.

6 I řekl jsem: Ó bych měl křídla jako holubice, zaletěl bych a poodpočinul.

Jeg siger: Ak, havde jeg Vinger som Duen, da fløj jeg i Ly,

7 Aj, daleko bych se vzdálil, a přebýval bych na poušti. (Sélah)

ja, langt bort vilde jeg fly og blive i Ørkenen. (Sela)

8 Pospíšil bych ujíti větru prudkému a vichřici.

Da søgte jeg skyndsomt Tilflugt for rivende Storm og Uvejr.

9 Zkaz je, ó Pane, změť jazyk jejich, neboť jsem spatřil bezpráví a rozbroj v městě.

Herre, forvir og split deres Tungemål! Thi Vold og Ufred ser jeg i Byen;

10 Dnem i nocí ty věci je obkličují po zdech jeho, a v prostředku jeho jest nepravost a převrácenost.

de går Rundgang Dag og Nat på dens Mure;

11 Těžkosti jsou u prostřed něho, aniž vychází chytrost a lest z ulic jeho.

Ulykke, Kvide og Vanheld råder derinde, Voldsfærd og Svig viger aldrig bort fra dens Torve.

12 Nebo ne nějaký nepřítel útržky mi činil, sic jinak snesl bych to; ani ten, kdož mne nenávidí, pozdvihl se proti mně, nebo skryl bych se před ním:

Det var ikke en Fjende, som hånede mig - det kunde bæres; min uven ydmygede mig ej - ham kunde jeg undgå;

13 Ale ty, člověče mně rovný, vůdce můj a domácí můj;

men du, en Mand af min Stand, en Ven og fortrolig,

14 Ješto jsme spolu mile tajné rady držívali, a do domu Božího společně chodívali.

og det skønt vi delte Samværets Sødme, vandrede endrægtelig i Guds Hus.

15 Ó by je smrt náhle přikvačila, tak aby za živa sstoupiti musili do pekla; nebo jest nešlechetnost v příbytcích jejich a u prostřed nich. (Sheol h7585)

Over dem komme Død, lad dem levende synke i Dødsriget! Thi der er Ondskab i deres Bolig, i deres Indre! (Sheol h7585)

16 Já pak k Bohu volati budu, a Hospodin vysvobodí mne.

Jeg, jeg råber til Gud, og HERREN vil frelse mig.

17 U večer, i ráno, též o poledni modliti se, a nezbedně volati budu, až i vyslyší hlas můj.

Jeg klager og stønner ved Kvæld, ved Gry og ved Middag; min Røst vil han høre

18 Vykoupíť duši mou, tak aby v pokoji byla před válkou proti mně; nebo veliké množství bylo jich při mně.

og udfri min Sjæl i Fred, så de ikke kan komme mig nær; thi mange er de imod mig.

19 Vyslyšíť Bůh silný, a je ssouží, (neboť sedí od věčnosti, (Sélah) proto že nenapravují, aniž se bojí Boha.

Gud, som troner fra Fortids Dage, vil høre og ydmyge dem. (Sela) Thi der er ingen Forandring hos dem, og de frygter ikke for Gud.

20 Vztáhl ruce své na ty, kteříž s ním pokoj měli, a zrušil smlouvu svou.

På Venner lagde han Hånd og brød sin Pagt.

21 Libější než máslo byla slova úst jeho, ale v srdci boj; měkčejší nad olej řeči jeho, a však byly jako mečové.

Glattere end Smør er hans Mund, men Hjertet vil Krig, blødere end Olie hans Ord, skønt dragne Sværd.

22 Uvrz na Hospodina břímě své, a onť opatrovati tě bude, aniž dopustí, aby na věky pohnut byl spravedlivý.

Kast din Byrde på HERREN, så sørger han for dig, den retfærdige lader han ikke i Evighed rokkes.

23 Ale onyno, ty Bože, svedeš do jámy zatracení; lidé zajisté vražedlní a lstiví nedojdou polovice dnů svých, já pak v tebe doufati budu.

Og du, o Gud, nedstyrt dem i Gravens Dyb! Ej skal blodstænkte, svigefulde Mænd nå Hælvten af deres Dage. Men jeg, jeg stoler på dig!