Žalmy 55

1 Přednímu kantoru na neginot, vyučující žalm Davidův. Slyš, ó Bože, modlitbu mou, a neskrývej se před prosbou mou.

Til Sangmesteren; med Strengeleg; en Undervisning af David. Gud! vend Øren til min Bøn og skjul dig ikke for min ydmyge Begæring.

2 Pozoruj a vyslyš mne, neboť naříkám v úpění svém, a kormoutím se,

Giv Agt paa mig og bønhør mig; jeg vil overlade mig til min Klage og hyle

3 A to pro křik nepřítele, pro nátisk bezbožníka; neboť sčítají na mne lživé věci, a s vzteklostí se proti mně postavují.

over Fjendens Røst, over den ugudeliges Undertrykkelse; thi de vælte Uret paa mig og hade mig i Vrede.

4 Srdce mé bolestí ve mně, a strachové smrti připadli na mne.

Mit Hjerte er bange inden i mig, og Dødens Rædsler ere faldne paa mig.

5 Bázeň a strach přišel na mne, a hrůza přikvačila mne.

Frygt og Bæven kom over mig, og Gru lægger sig over mig.

6 I řekl jsem: Ó bych měl křídla jako holubice, zaletěl bych a poodpočinul.

Og jeg sagde: Gid jeg havde Vinger som en Due, da vilde jeg flyve bort og fæste Bo.

7 Aj, daleko bych se vzdálil, a přebýval bych na poušti. (Sélah)

Se, jeg vilde flygte langt bort; jeg vilde blive Natten over i Ørken. (Sela)

8 Pospíšil bych ujíti větru prudkému a vichřici.

Jeg vilde haste til et Tilflugtssted for mig, fra Hvirvelvinden og Stormen.

9 Zkaz je, ó Pane, změť jazyk jejich, neboť jsem spatřil bezpráví a rozbroj v městě.

Herre! opslug dem, gør deres Tunger uens; thi jeg har set Vold og Trætte i Staden.

10 Dnem i nocí ty věci je obkličují po zdech jeho, a v prostředku jeho jest nepravost a převrácenost.

Dag og Nat omringe de den paa dens Mure, og Uret og Møje er inden i den.

11 Těžkosti jsou u prostřed něho, aniž vychází chytrost a lest z ulic jeho.

Ondskab hersker inden i den, og Bedrageri og Svig vige ikke fra dens Gade.

12 Nebo ne nějaký nepřítel útržky mi činil, sic jinak snesl bych to; ani ten, kdož mne nenávidí, pozdvihl se proti mně, nebo skryl bych se před ním:

Thi det er ikke en Fjende, som forhaaner mig, ellers maatte jeg bære det; det er ikke min Avindsmand, som gør sig stor over mig, ellers kunde jeg skjule mig for ham;

13 Ale ty, člověče mně rovný, vůdce můj a domácí můj;

men det er dig, et Menneske, som var min Jævnlige, min Ven og min Kynding,

14 Ješto jsme spolu mile tajné rady držívali, a do domu Božího společně chodívali.

vi, som venligt holdt Raad sammen, som vandrede i Guds Hus iblandt Skaren.

15 Ó by je smrt náhle přikvačila, tak aby za živa sstoupiti musili do pekla; nebo jest nešlechetnost v příbytcích jejich a u prostřed nich. (Sheol h7585)

Døden føre Forglemmelse over dem! lad dem fare levende ned i Dødsriget; thi der er Ondskab i deres Boliger, i deres Inderste. (Sheol h7585)

16 Já pak k Bohu volati budu, a Hospodin vysvobodí mne.

Jeg vil raabe til Gud, og Herren skal frelse mig.

17 U večer, i ráno, též o poledni modliti se, a nezbedně volati budu, až i vyslyší hlas můj.

Jeg vil klage og hyle Aften og Morgen og Middag, og han vil høre min Røst.

18 Vykoupíť duši mou, tak aby v pokoji byla před válkou proti mně; nebo veliké množství bylo jich při mně.

Han har forløst min Sjæl i Fred fra Striden imod mig; thi de vare i Mængde mig imod.

19 Vyslyšíť Bůh silný, a je ssouží, (neboť sedí od věčnosti, (Sélah) proto že nenapravují, aniž se bojí Boha.

Gud skal høre og svare dem, han, der bliver evindelig (Sela) efterdi der ingen Forandring er hos dem, og de ikke frygte Gud.

20 Vztáhl ruce své na ty, kteříž s ním pokoj měli, a zrušil smlouvu svou.

Han har lagt Haand paa dem, som havde Fred med ham; han har vanhelliget sin Pagt.

21 Libější než máslo byla slova úst jeho, ale v srdci boj; měkčejší nad olej řeči jeho, a však byly jako mečové.

Hans Munds Ord ere glatte som Smør; men der er Strid i hans Hjerte; hans Ord ere blødere end Olie, og dog ere de dragne Sværd.

22 Uvrz na Hospodina břímě své, a onť opatrovati tě bude, aniž dopustí, aby na věky pohnut byl spravedlivý.

Kast din Sag paa Herren, og han skal forsørge dig; han skal ikke evindelig tilstede, at den retfærdige rokkes.

23 Ale onyno, ty Bože, svedeš do jámy zatracení; lidé zajisté vražedlní a lstiví nedojdou polovice dnů svých, já pak v tebe doufati budu.

Men du, Gud! du skal støde dem ned i Gravens Dyb; blodgerrige og falske Mænd skulle ikke naa deres Dages halve Tal; men jeg vil forlade mig paa dig.