Žalmy 54

1 Přednímu z kantorů na neginot, vyučující žalm Davidův, Když přišli Zifejští, a řekli Saulovi: Nevíš-liž, že se David pokrývá u nás? Bože, spasena mne učiň pro jméno své, a v moci své veď při mou.

In finem, in carminibus. Intellectus David, cum venissent Ziphæi, et dixissent ad Saul: Nonne David absconditus est apud nos? [Deus, in nomine tuo salvum me fac, et in virtute tua judica me.

2 Bože, slyš modlitbu mou, pozoruj řeči úst mých.

Deus, exaudi orationem meam; auribus percipe verba oris mei.

3 Neboť jsou cizí povstali proti mně, a ukrutníci hledají duše mé, nepředstavujíce sobě Boha před oblíčej svůj. (Sélah)

Quoniam alieni insurrexerunt adversum me, et fortes quæsierunt animam meam, et non proposuerunt Deum ante conspectum suum.

4 Aj, Bůhť jest spomocník můj; Pán s těmi jest, kteříž jsou podpůrcové života mého.

Ecce enim Deus adjuvat me, et Dominus susceptor est animæ meæ.

5 Odplať zlým nepřátelům mým, v pravdě své vypleň je, ó Pane.

Averte mala inimicis meis; et in veritate tua disperde illos.

6 I buduť dobrovolně oběti obětovati, slaviti budu jméno tvé, Hospodine, proto že jest dobré.

Voluntarie sacrificabo tibi, et confitebor nomini tuo, Domine, quoniam bonum est.

7 Nebo z ssoužení všelikého vytrhl mne Bůh, nýbrž i pomstu nad nepřátely mými vidělo oko mé.

Quoniam ex omni tribulatione eripuisti me, et super inimicos meos despexit oculus meus.]