Žalmy 53

1 Přednímu z kantorů na machalat, vyučující žalm Davidův. Říká blázen v srdci svém: Není Boha. Porušeni jsou, a ohavnou páší nepravost; není, kdo by činil dobré.

Ki he Takimuʻa ʻi he Mahalati, ko e Saame akonaki ʻa Tevita. Kuo pehē ʻe he vale ʻi hono loto, “ʻOku ʻikai ha ʻOtua.” Kuo kovi ʻakinautolu, pea kuo nau fai ʻae kovi fakalielia: ʻoku ʻikai ha tokotaha ʻoku fai lelei.

2 Bůh s nebe popatřil na syny lidské, aby viděl, byl-li by kdo rozumný a hledající Boha.

Naʻe ʻafio hifo ʻae ʻOtua mei he langi ki he fānau ʻae tangata, ke vakai pe ʻoku ai ha niʻihi ʻoku ʻilo, mo kumi ki he ʻOtua.

3 Aj, každý z nich nazpět odšel, napořád neužiteční učiněni jsou; není, kdo by činil dobré, není ani jednoho.

Kuo foki kotoa pē kimui ʻakinautolu: kuo nau hoko ʻo fakalielia kotoa pē: ʻoku ʻikai ha tokotaha ʻoku fai lelei, ʻoku ʻikai ʻaupito ha taha.

4 Zdaliž nevědí všickni činitelé nepravosti, lid můj sžírajíce, jako by chléb jedli? Boha pak nevzývají.

“ʻOku ʻikai ha ʻilo ʻiate kinautolu ʻoku fai kovi? ʻAkinautolu ʻoku kai ʻo ʻosi hoku kakai ʻo hangē ko ʻenau kai mā: naʻe ʻikai te nau ui ki he ʻOtua.”

5 Tuť se náramně strašiti budou, kdež není strachu. Bůh zajisté rozptýlí kosti těch, kteříž tě vojensky oblehli; zahanbíš je, nebo Bůh pohrdl jimi.

Pea naʻe manavahē lahi ai ʻakinautolu, ka naʻe ʻikai ha meʻa ke manavahē ai: he kuo laku kehekehe ʻe he ʻOtua ʻae ngaahi hui ʻo ia naʻa ne tauʻi koe: Kuo ke fakamaaʻi ʻakinautolu, he kuo fehiʻa ʻae ʻOtua kiate kinautolu.

6 Ó by z Siona dáno bylo spasení Izraelovi. Když Bůh zase přivede zajaté lidu svého, plésati bude Jákob, a veseliti se Izrael.

Ko hai te ne foaki mei Saione ʻae fakamoʻui ki ʻIsileli? ʻOka toe ʻomi ʻe he ʻOtua hono kakai kuo pōpula, ʻe fiefia ai ʻa Sēkope, pea nekeneka ʻa ʻIsileli.