Žalmy 51
1 Přednímu z kantorů, žalm Davidův, Když k němu přišel Nátan prorok, po jeho vjití k Betsabé. Smiluj se nade mnou, Bože, podlé milosrdenství svého, podlé množství slitování svých shlaď přestoupení má.
In finem, Psalmus David, Cum venit ad eum Nathan Propheta, quando intravit ad Bethsabee. Miserere mei Deus, secundum magnam misericordiam tuam. Et secundum multitudinem miserationum tuarum, dele iniquitatem meam.
2 Dokonale obmej mne od nepravosti mé, a od hříchu mého očisť mne.
Amplius lava me ab iniquitate mea: et a peccato meo munda me.
3 Nebo já znám přestoupení svá, a hřích můj přede mnou jest ustavičně.
Quoniam iniquitatem meam ego cognosco: et peccatum meum contra me est semper.
4 Tobě, tobě samému, zhřešil jsem, a zlého se před očima tvýma dopustil, abys spravedlivý zůstal v řečech svých, a bez úhony v soudech svých.
Tibi soli peccavi, et malum coram te feci: ut iustificeris in sermonibus tuis, et vincas cum iudicaris.
5 Aj, v nepravosti zplozen jsem, a v hříchu počala mne matka má.
Ecce enim in iniquitatibus conceptus sum: et in peccatis concepit me mater mea.
6 Aj, ty libuješ pravdu u vnitřnostech, nadto skrytou moudrost zjevil jsi mi.
Ecce enim veritatem dilexisti: incerta, et occulta sapientiæ tuæ manifestasti mihi.
7 Vyčisť mne yzopem, a očištěn budu, umej mne, a nad sníh bělejší budu.
Asperges me hyssopo, et mundabor: lavabis me, et super nivem dealbabor.
8 Dej mi slyšeti radost a potěšení, tak ať zpléší kosti mé, kteréž jsi potřel.
Auditui meo dabis gaudium et lætitiam: et exultabunt ossa humiliata.
9 Odvrať tvář svou přísnou od hříšností mých, a vymaž všecky nepravosti mé.
Averte faciem tuam a peccatis meis: et omnes iniquitates meas dele.
10 Srdce čisté stvoř mi, ó Bože, a ducha přímého obnov u vnitřnostech mých.
Cor mundum crea in me Deus: et spiritum rectum innova in visceribus meis.
11 Nezamítej mne od tváři své, a Ducha svatého svého neodjímej ode mne.
Ne proiicias me a facie tua: et spiritum sanctum tuum ne auferas a me.
12 Navrať mi radost spasení svého, a duchem dobrovolným utvrď mne.
Redde mihi lætitiam salutaris tui: et spiritu principali confirma me.
13 I budu vyučovati přestupníky cestám tvým, aby hříšníci k tobě se obraceli.
Docebo iniquos vias tuas: et impii ad te convertentur.
14 Vytrhni mne z pomsty pro vylití krve, ó Bože, Bože spasiteli můj, a budeť s veselím prozpěvovati jazyk můj o spravedlnosti tvé.
Libera me de sanguinibus Deus, Deus salutis meæ: et exultabit lingua mea iustitiam tuam.
15 Pane, rty mé otevři, i budou ústa má zvěstovati chválu tvou.
Domine, labia mea aperies: et os meum annunciabit laudem tuam.
16 Nebo neoblíbil bys oběti, bychť ji i dal, aniž bys zápalu přijal.
Quoniam si voluisses sacrificium, dedissem utique: holocaustis non delectaberis.
17 Oběti Boží duch skroušený; srdcem skroušeným a potřebným, Bože, nezhrzíš.
Sacrificium Deo spiritus contribulatus: cor contritum, et humiliatum Deus non despicies.
18 Dobrotivě nakládej z milosti své s Sionem, vzdělej zdi Jeruzalémské.
Benigne fac Domine in bona voluntate tua Sion: ut ædificentur muri Ierusalem.
19 A tehdáž sobě zalíbíš oběti spravedlnosti, zápaly a pálení celých obětí, tehdážť voly na oltáři tvém obětovati budou.
Tunc acceptabis sacrificium iustitiæ, oblationes, et holocausta: tunc imponent super altare tuum vitulos.
