Žalmy 51

1 Přednímu z kantorů, žalm Davidův, Když k němu přišel Nátan prorok, po jeho vjití k Betsabé. Smiluj se nade mnou, Bože, podlé milosrdenství svého, podlé množství slitování svých shlaď přestoupení má.

Til Sangmesteren. En Salme af David,

2 Dokonale obmej mne od nepravosti mé, a od hříchu mého očisť mne.

dengang Natan kom til ham, efter at han havde været inde hos Batseba.

3 Nebo já znám přestoupení svá, a hřích můj přede mnou jest ustavičně.

Gud, vær mig naadig efter din Miskundhed, udslet mine Overtrædelser efter din store Barmhjertighed,

4 Tobě, tobě samému, zhřešil jsem, a zlého se před očima tvýma dopustil, abys spravedlivý zůstal v řečech svých, a bez úhony v soudech svých.

tvæt mig fuldkommen ren for min Skyld og rens mig for min Synd!

5 Aj, v nepravosti zplozen jsem, a v hříchu počala mne matka má.

Mine Overtrædelser kender jeg jo, min Synd staar mig altid for Øje.

6 Aj, ty libuješ pravdu u vnitřnostech, nadto skrytou moudrost zjevil jsi mi.

Mod dig har jeg syndet, mod dig alene, og gjort, hvad i dine Øjne er ondt, at du maa faa Ret, naar du taler, staa ren, naar du dømmer.

7 Vyčisť mne yzopem, a očištěn budu, umej mne, a nad sníh bělejší budu.

Se, jeg er født i Misgerning, min Moder undfanged mig i Synd.

8 Dej mi slyšeti radost a potěšení, tak ať zpléší kosti mé, kteréž jsi potřel.

Du elsker jo Sandhed i Hjertets Løndom, saa lær mig da Visdom i Hjertedybet.

9 Odvrať tvář svou přísnou od hříšností mých, a vymaž všecky nepravosti mé.

Rens mig for Synd med Ysop, tvæt mig hvidere end Sne;

10 Srdce čisté stvoř mi, ó Bože, a ducha přímého obnov u vnitřnostech mých.

mæt mig med Fryd og Glæde, lad de Ben, du knuste, juble;

11 Nezamítej mne od tváři své, a Ducha svatého svého neodjímej ode mne.

skjul dit Aasyn for mine Synder, udslet alle mine Misgerninger;

12 Navrať mi radost spasení svého, a duchem dobrovolným utvrď mne.

skab mig, o Gud, et rent Hjerte, giv en ny, en stadig Aand i mit Indre;

13 I budu vyučovati přestupníky cestám tvým, aby hříšníci k tobě se obraceli.

kast mig ikke bort fra dit Aasyn, tag ikke din hellige Aand fra mig;

14 Vytrhni mne z pomsty pro vylití krve, ó Bože, Bože spasiteli můj, a budeť s veselím prozpěvovati jazyk můj o spravedlnosti tvé.

glæd mig igen med din Frelse, giv mig til Støtte en villig Aand!

15 Pane, rty mé otevři, i budou ústa má zvěstovati chválu tvou.

Da vil jeg lære Overtrædere dine Veje, og Syndere skal vende om til dig.

16 Nebo neoblíbil bys oběti, bychť ji i dal, aniž bys zápalu přijal.

Fri mig fra Blodskyld, Gud, min Frelses Gud, saa skal min Tunge lovsynge din Retfærd;

17 Oběti Boží duch skroušený; srdcem skroušeným a potřebným, Bože, nezhrzíš.

Herre, aaben mine Læber, saa skal min Mund forkynde din Pris.

18 Dobrotivě nakládej z milosti své s Sionem, vzdělej zdi Jeruzalémské.

Thi i Slagtoffer har du ikke Behag, og gav jeg et Brændoffer, vandt det dig ikke.

19 A tehdáž sobě zalíbíš oběti spravedlnosti, zápaly a pálení celých obětí, tehdážť voly na oltáři tvém obětovati budou.

Offer for Gud er en sønderbrudt Aand; et sønderbrudt, sønderknust Hjerte agter du ikke ringe, o Gud. Gør vel i din Naade mod Zion, opbyg Jerusalems Mure! Da skal du have Behag i rette Ofre, Brænd— og Heloffer, da bringes Tyre op paa dit Alter.