Žalmy 50
1 Žalm Azafovi. Bůh silný, Bůh Hospodin mluvil, a přivolal zemi od východu slunce i od západu jeho.
Psalm Asafu; Bog mogočni, Bog Gospod govori in kliče zemljo od vzhoda solnčnega do zahoda.
2 Z Siona v dokonalé kráse Bůh zastkvěl se.
Sè Sijona, najvišje lepote, proseva Bog.
3 Béřeť se Bůh náš, a nebude mlčeti; oheň před ním vše zžírati bude, a vůkol něho vichřice náramná.
(Pridi, naš Bog, in ne delaj se gluhega); ogenj razsaja pred njim, in silno viharno je okrog njega.
4 Zavolal nebes s hůry i země, aby soudil lid svůj, řka:
Nebesa kliče od zgoraj, in zemljo, da sodi ljudstvo svoje:
5 Shromažďte mi svaté mé, kteříž smlouvu se mnou učinili při obětech.
Zberite mi jih, katerim sem delil milost, kateri so storili zavezo z menoj po daritvi.
6 I budou vypravovati nebesa spravedlnost jeho; nebo sám Bůh soudce jest. (Sélah)
Ko so nebesa oznanjala pravico njegovo, da je Bog sodnik,
7 Slyš, lide můj, a buduť mluviti, Izraeli, a buduť tebou osvědčovati. Já zajisté Bůh, Bůh tvůj jsem.
Čuj, ljudstvo moje, in govoril bodem, Izrael, in na pričo te klical; Bog, Bog naj bodem tvoj.
8 Nechci tě obviňovati z příčiny obětí tvých, ani zápalů tvých, že by vždycky přede mnou nebyli.
Ne zavoljo daritev tvojih te bodem svaril, da naj bodejo žgalne daritve tvoje vedno pred menoj.
9 Nevezmuť z domu tvého volka, ani z chlévů tvých kozlů.
Ne sprejmem iz hiše tvoje junca, kozličev iz tvojih ograj.
10 Nebo má jest všecka zvěř lesní, i hovada na tisíci horách.
Ker moja je vsaka gozdna zver, živali v gorah tisoč,
11 Já znám všecko ptactvo po horách, a zvěř polní před sebou mám.
Vse tiče gorske poznam, in živali poljske so v moji oblasti.
12 Zlačním-li, nic tobě o to nedím; nebo můj jest okršlek zemský i plnost jeho.
Ko bi bil gladen, ne rekel bi tebi; ker moja je zemlja vesoljna in njena obilost.
13 Zdaliž jídám maso z volů, a pijím krev kozlovou?
Ali živim o mesu krepkih juncev, ali pijem kozlov kri?
14 Obětuj Bohu obět chvály, a plň Nejvyššímu své sliby;
Hvalo daruj Bogu, in najvišjemu opravljaj obljube svoje.
15 A vzývej mne v den ssoužení, vytrhnu tě, a ty mne budeš slaviti.
In kliči me o času stiske; rešil te bodem, da me čestiš.
16 Sic jinak bezbožníku praví Bůh: Což tobě do toho, že ty vypravuješ ustanovení má, a béřeš smlouvu mou v ústa svá,
Krivičnemu pa pravi Bog: Kaj da naštevaš zapovedi moje in jemlješ zavezo mojo v svoja usta?
17 Poněvadž jsi vzal v nenávist kázeň, a zavrhl jsi za sebe slova má.
Ker ti sovražiš poštenje, in besede moje si vrgel zá se.
18 Vidíš-li zloděje, hned s ním běžíš, a s cizoložníky díl svůj máš.
Kakor hitro vidiš tatú, sprijazniš se z njim; in s prešestniki je delež tvoj.
19 Ústa svá pouštíš ke zlému, a jazyk tvůj skládá lest.
Usta svoja rabiš za húdo, in z jezikom svojim spletaš zvijačo.
20 Usazuješ se, a mluvíš proti bratru svému, a na syna matky své lehkost uvodíš.
Sedé obrekuješ svojega brata, sina matere svoje sramotiš.
21 To jsi činil, a já mlčel jsem. Měl-liž jsi ty se domnívati, že já tobě podobný budu? Nýbrž trestati tě budu, a představímť to před oči tvé.
Ko si to počel, delal sem se gluhega; zato meniš, da sem prav tebi podoben: svarim te in govorim ti v óči.
22 Srozumějtež tomu již aspoň vy, kteříž se zapomínáte na Boha, abych snad nepochytil, a nebyl by, kdo by vytrhl.
Pázite vendar na to vi, ki zábite Boga, da ne zgrabim in ga ne bode, da bi rešil.
23 Kdož obětuje obět chvály, tenť mne uctí, a tomu, kdož napravuje cestu svou, ukáži spasení Boží.
Kdor daruje hvalo, česti me, in kdor uravnava pot, storil bodem, da uživa blaginjo Božjo.
