Žalmy 50
1 Žalm Azafovi. Bůh silný, Bůh Hospodin mluvil, a přivolal zemi od východu slunce i od západu jeho.
En salme av Asaf. Den Allmektige, Gud Herren, taler og kaller på jorden fra solens opgang til dens nedgang.
2 Z Siona v dokonalé kráse Bůh zastkvěl se.
Fra Sion, skjønnhetens krone, stråler Gud frem.
3 Béřeť se Bůh náš, a nebude mlčeti; oheň před ním vše zžírati bude, a vůkol něho vichřice náramná.
Vår Gud kommer og skal ikke tie; ild fortærer for hans åsyn, og omkring ham stormer det sterkt.
4 Zavolal nebes s hůry i země, aby soudil lid svůj, řka:
Han kaller på himmelen der oppe og på jorden for å dømme sitt folk:
5 Shromažďte mi svaté mé, kteříž smlouvu se mnou učinili při obětech.
Samle til mig mine fromme, som har inngått pakt med mig om offer!
6 I budou vypravovati nebesa spravedlnost jeho; nebo sám Bůh soudce jest. (Sélah)
Og himmelen kunngjør hans rettferdighet; for Gud er den som skal dømme. (Sela)
7 Slyš, lide můj, a buduť mluviti, Izraeli, a buduť tebou osvědčovati. Já zajisté Bůh, Bůh tvůj jsem.
Hør, mitt folk, jeg vil tale, Israel, jeg vil vidne for dig: Gud, din Gud, er jeg.
8 Nechci tě obviňovati z příčiny obětí tvých, ani zápalů tvých, že by vždycky přede mnou nebyli.
Ikke for dine offers skyld vil jeg straffe dig; dine brennoffer er alltid for mig.
9 Nevezmuť z domu tvého volka, ani z chlévů tvých kozlů.
Jeg vil ikke ta okser fra ditt hus eller bukker fra dine hegn.
10 Nebo má jest všecka zvěř lesní, i hovada na tisíci horách.
For mig hører alle dyr i skogen til, dyrene på fjellene i tusentall.
11 Já znám všecko ptactvo po horách, a zvěř polní před sebou mám.
Jeg kjenner alle fjellenes fugler, og det som rører sig på marken, står for mig.
12 Zlačním-li, nic tobě o to nedím; nebo můj jest okršlek zemský i plnost jeho.
Om jeg hungret, vilde jeg ikke si det til dig; for mig hører jorderike til og alt det som fyller det.
13 Zdaliž jídám maso z volů, a pijím krev kozlovou?
Mon jeg skulde ete oksers kjøtt og drikke bukkers blod?
14 Obětuj Bohu obět chvály, a plň Nejvyššímu své sliby;
Ofre Gud takksigelse og gi den Høieste det du har lovt,
15 A vzývej mne v den ssoužení, vytrhnu tě, a ty mne budeš slaviti.
og kall på mig på nødens dag, så vil jeg utfri dig, og du skal prise mig.
16 Sic jinak bezbožníku praví Bůh: Což tobě do toho, že ty vypravuješ ustanovení má, a béřeš smlouvu mou v ústa svá,
Men til den ugudelige sier Gud: Hvad har du med å fortelle om mine lover og føre min pakt i din munn?
17 Poněvadž jsi vzal v nenávist kázeň, a zavrhl jsi za sebe slova má.
Du hater jo tukt og kaster mine ord bak dig.
18 Vidíš-li zloděje, hned s ním běžíš, a s cizoložníky díl svůj máš.
Når du ser en tyv, er du gjerne med ham, og med horkarler gjør du felles sak.
19 Ústa svá pouštíš ke zlému, a jazyk tvůj skládá lest.
Din munn slipper du løs med ondt, og din tunge spinner sammen svik.
20 Usazuješ se, a mluvíš proti bratru svému, a na syna matky své lehkost uvodíš.
Du sitter og taler imot din bror, du baktaler din mors sønn.
21 To jsi činil, a já mlčel jsem. Měl-liž jsi ty se domnívati, že já tobě podobný budu? Nýbrž trestati tě budu, a představímť to před oči tvé.
Dette har du gjort, og jeg har tidd; du tenkte jeg var som du; men jeg vil straffe dig og stille det frem for dine øine.
22 Srozumějtež tomu již aspoň vy, kteříž se zapomínáte na Boha, abych snad nepochytil, a nebyl by, kdo by vytrhl.
Legg merke til dette, I som glemmer Gud, forat jeg ikke skal sønderrive, og det er ingen som redder!
23 Kdož obětuje obět chvály, tenť mne uctí, a tomu, kdož napravuje cestu svou, ukáži spasení Boží.
Den som ofrer takksigelse, ærer mig, og den som går den rette vei, ham vil jeg la skue Guds frelse.
