Žalmy 50
1 Žalm Azafovi. Bůh silný, Bůh Hospodin mluvil, a přivolal zemi od východu slunce i od západu jeho.
Nitsara t’Iehovà Andrianañahare Tsitongerè, nikoike ty tane toy boak’ am-panjiriha’ i àndroy sikal’ am-pitsofora’e añe.
2 Z Siona v dokonalé kráse Bůh zastkvěl se.
Hirik’e Tsiône ao, ty hafoniran-kamotsotsoreñe, ty fireandreañan’ Añahare.
3 Béřeť se Bůh náš, a nebude mlčeti; oheň před ním vše zžírati bude, a vůkol něho vichřice náramná.
Mb’ etoy i Andrianañaharen-tikañey, ie tsy hianjiñe; mamorototo aolo’e ty afo, iarisehoa’ ty tangololahy.
4 Zavolal nebes s hůry i země, aby soudil lid svůj, řka:
Kanjie’e mb’andikerañe añ’abo eñe, naho mb’an-tane atoy hizaka’e ondati’eo:
5 Shromažďte mi svaté mé, kteříž smlouvu se mnou učinili při obětech.
Atontono amako o norokoo, o nifañina amako an-tsoroñeo.
6 I budou vypravovati nebesa spravedlnost jeho; nebo sám Bůh soudce jest. (Sélah)
Mitsey ty havantaña’e o likerañeo; amy te Ie ro Andrianañahare, Ie ty Mpizaka. Selà
7 Slyš, lide můj, a buduť mluviti, Izraeli, a buduť tebou osvědčovati. Já zajisté Bůh, Bůh tvůj jsem.
Mijanjiña ry ondatiko, le hivolan-dRaho; Ry Israeleo, hisesehako, Izaho ro Andrianañahare, Andrianañahare’o.
8 Nechci tě obviňovati z příčiny obětí tvých, ani zápalů tvých, že by vždycky přede mnou nebyli.
Tsy o fisoroña’oo ro añendahako azo, ie añatrefako eo nainai’e o enga fañoroa’oo.
9 Nevezmuť z domu tvého volka, ani z chlévů tvých kozlů.
Tsy ho rambeseko boak’añ’akiba’o ao ty añombelahy, ndra hirik’an-golobo’o ao ty oselahy.
10 Nebo má jest všecka zvěř lesní, i hovada na tisíci horách.
Amy te hene ahiko ze biby añ’ala ao, naho ty añombe am-bohits’ arivo.
11 Já znám všecko ptactvo po horách, a zvěř polní před sebou mám.
Haiko iaby o voroñe am-bohitseo, Fonga ahiko ze misitsitse an-kivok’ ao.
12 Zlačním-li, nic tobě o to nedím; nebo můj jest okršlek zemský i plnost jeho.
Naho nikerè Raho, tsy ho nivolañe, amy te Ahiko ty voatse toy, naho ty halifora’e.
13 Zdaliž jídám maso z volů, a pijím krev kozlovou?
Hihinañako hao ty nofo’ o añombeo? hinomako hao ty lio’ o oselahio?
14 Obětuj Bohu obět chvály, a plň Nejvyššímu své sliby;
Engao aman’ Añahare ty sorom-pañandriañañe, naho avaho amy Andindimoneñey o nifantà’oo.
15 A vzývej mne v den ssoužení, vytrhnu tě, a ty mne budeš slaviti.
Le koiho Raho añ’andro maha-an-koheke; ho hahako irehe, vaho hiasia’o.
16 Sic jinak bezbožníku praví Bůh: Což tobě do toho, že ty vypravuješ ustanovení má, a béřeš smlouvu mou v ústa svá,
Fa hoe t’i Andrianañahare amo tsivokatseo Ino ty anoñona’o o fandiliakoo? vaho endese’o am-bava’o ao i fañinakoy?
17 Poněvadž jsi vzal v nenávist kázeň, a zavrhl jsi za sebe slova má.
Inao t’ie malain-dilo, naho afetsa’o amboho’o ao o entakoo.
18 Vidíš-li zloděje, hned s ním běžíš, a s cizoložníky díl svůj máš.
Ie manjo-mpikizo irehe, le no’o, vaho ireketa’o o karapiloo.
19 Ústa svá pouštíš ke zlému, a jazyk tvůj skládá lest.
Avotso’o an-kaloloañe ty falie’o, vaho mikilily fitake ty famele’o.
20 Usazuješ se, a mluvíš proti bratru svému, a na syna matky své lehkost uvodíš.
Mitoboke irehe vaho mifosa rahalahy; dramote’o ty anan-drene’o.
21 To jsi činil, a já mlčel jsem. Měl-liž jsi ty se domnívati, že já tobě podobný budu? Nýbrž trestati tě budu, a představímť to před oči tvé.
Ie anoe’o izay, hijomohoñe hao Raho? natao’o ho hambañe ama’o hao, toe endahako, vaho alahako añatrefam-pihaino’o eo o entako ty ama’oo.
22 Srozumějtež tomu již aspoň vy, kteříž se zapomínáte na Boha, abych snad nepochytil, a nebyl by, kdo by vytrhl.
Aa le ereñereo zao, ry mpandikok’ an’Andrianañahareo kera ho rangodrangoteko, ihe tsy amam-pañaha.
23 Kdož obětuje obět chvály, tenť mne uctí, a tomu, kdož napravuje cestu svou, ukáži spasení Boží.
Mañonjoñ’ Ahy ty mañenga sorom-pañandriañañe; vaho hampalangeseko amy mamantañe i fañaveloa’eiy ty fandrombahan’ Añahare.
