Žalmy 50
1 Žalm Azafovi. Bůh silný, Bůh Hospodin mluvil, a přivolal zemi od východu slunce i od západu jeho.
Asafa dziesma. Tas stiprais Dievs, Dievs Tas Kungs, runā, un sauc zemi no rītiem līdz vakariem.
2 Z Siona v dokonalé kráse Bůh zastkvěl se.
No Ciānas, kur tas pilnīgais skaistums, Dievs parādās ar spožumu.
3 Béřeť se Bůh náš, a nebude mlčeti; oheň před ním vše zžírati bude, a vůkol něho vichřice náramná.
Mūsu Dievs nāk un necieš klusu; rijoša uguns iet Viņa priekšā, un Viņam apkārt liela vētra.
4 Zavolal nebes s hůry i země, aby soudil lid svůj, řka:
Viņš sauc debesīm augšā, un zemei, tiesāt Savus ļaudis.
5 Shromažďte mi svaté mé, kteříž smlouvu se mnou učinili při obětech.
Sapulcinājiet Man Manus svētos, kas Manu derību derējuši ar upuriem.
6 I budou vypravovati nebesa spravedlnost jeho; nebo sám Bůh soudce jest. (Sélah)
Un debesis stāsta Viņa taisnību, jo Dievs pats ir soģis. (Sela)
7 Slyš, lide můj, a buduť mluviti, Izraeli, a buduť tebou osvědčovati. Já zajisté Bůh, Bůh tvůj jsem.
Klausiet, Mani ļaudis, Es runāšu; Israēl, Es došu liecību pret tevi: Es, Dievs, esmu tavs Dievs.
8 Nechci tě obviňovati z příčiny obětí tvých, ani zápalů tvých, že by vždycky přede mnou nebyli.
Tavu upuru pēc Es tevi nepārmācu, nedz tavu dedzināmo upuru pēc, kas vienmēr Manā priekšā.
9 Nevezmuť z domu tvého volka, ani z chlévů tvých kozlů.
No tava nama Es vēršus neņemšu, nedz āžus no taviem laidariem.
10 Nebo má jest všecka zvěř lesní, i hovada na tisíci horách.
Jo visi meža zvēri Man pieder, tie lopi uz kalniem pa tūkstošiem.
11 Já znám všecko ptactvo po horách, a zvěř polní před sebou mám.
Es zinu visus putnus uz kalniem, un tie zvēri laukā ir manā priekšā.
12 Zlačním-li, nic tobě o to nedím; nebo můj jest okršlek zemský i plnost jeho.
Ja Man gribētos ēst, tad Es tev to nesacītu, jo Man pieder pasaule un viņas pilnums.
13 Zdaliž jídám maso z volů, a pijím krev kozlovou?
Vai Man ēst vērša gaļu un dzert āžu asinis?
14 Obětuj Bohu obět chvály, a plň Nejvyššímu své sliby;
Upurē Dievam pateicību un maksā tam Visuaugstam savus solījumus.
15 A vzývej mne v den ssoužení, vytrhnu tě, a ty mne budeš slaviti.
Un piesauc Mani bēdu laikā, tad Es tevi gribu izraut, un tev būs Mani godāt.
16 Sic jinak bezbožníku praví Bůh: Což tobě do toho, že ty vypravuješ ustanovení má, a béřeš smlouvu mou v ústa svá,
Bet uz bezdievīgo Dievs saka: kā tu drīksti daudzināt Manus likumus un Manu derību ņemt savā mutē.
17 Poněvadž jsi vzal v nenávist kázeň, a zavrhl jsi za sebe slova má.
Kad tu tomēr ienīsti pārmācību, un laidi pār galvu Manus vārdus?
18 Vidíš-li zloděje, hned s ním běžíš, a s cizoložníky díl svůj máš.
Kad tu zagli redzi, tad tu viņam skrej līdz, un tev ir dalība ar laulības pārkāpējiem.
19 Ústa svá pouštíš ke zlému, a jazyk tvůj skládá lest.
Ar savu muti tu dodies uz ļaunu, un tava mēle dzen viltību.
20 Usazuješ se, a mluvíš proti bratru svému, a na syna matky své lehkost uvodíš.
Tu sēdi runādams pret savu brāli, tavas mātes dēlu tu apmelo.
21 To jsi činil, a já mlčel jsem. Měl-liž jsi ty se domnívati, že já tobě podobný budu? Nýbrž trestati tě budu, a představímť to před oči tvé.
To tu dari, un kad Es ciešu klusu, tad tu domā, ka Es tāds pat esmu kā tu; bet Es tevi pārmācīšu un tev to turēšu priekš acīm.
22 Srozumějtež tomu již aspoň vy, kteříž se zapomínáte na Boha, abych snad nepochytil, a nebyl by, kdo by vytrhl.
Saprotiet jel to, jūs, kas Dievu aizmirstat, lai Es nesaplosu, un izglābēja nav.
23 Kdož obětuje obět chvály, tenť mne uctí, a tomu, kdož napravuje cestu svou, ukáži spasení Boží.
Kas pateicību upurē, tas Mani tur godā; un tas ir tas ceļš, kā Es tam rādīšu Dieva pestīšanu.
