Žalmy 50
1 Žalm Azafovi. Bůh silný, Bůh Hospodin mluvil, a přivolal zemi od východu slunce i od západu jeho.
Drottinn er alvaldur Guð. Hann kallar þjóð sína saman úr austri og vestri.
2 Z Siona v dokonalé kráse Bůh zastkvěl se.
Dýrð Guðs ljómar frá musteri hans á Síonfjalli.
3 Béřeť se Bůh náš, a nebude mlčeti; oheň před ním vše zžírati bude, a vůkol něho vichřice náramná.
Hann birtist í þrumugný, umlukinn eyðandi eldi og stormviðri.
4 Zavolal nebes s hůry i země, aby soudil lid svůj, řka:
Hann er kominn til að dæma lýð sinn. Hróp hans heyrist á himni og jörðu:
5 Shromažďte mi svaté mé, kteříž smlouvu se mnou učinili při obětech.
„Safnið saman þjóð minni sem með fórnunum á altari mínu hefur gert sáttmála við mig.“
6 I budou vypravovati nebesa spravedlnost jeho; nebo sám Bůh soudce jest. (Sélah)
Guð mun dæma réttláta dóma. Himinninn vitnar um réttlæti hans.
7 Slyš, lide můj, a buduť mluviti, Izraeli, a buduť tebou osvědčovati. Já zajisté Bůh, Bůh tvůj jsem.
Hlusta þú, þjóð mín! Ég er þinn Guð! Taktu eftir úrskurði mínum:
8 Nechci tě obviňovati z příčiny obětí tvých, ani zápalů tvých, že by vždycky přede mnou nebyli.
Fórnir þínar tek ég gildar. Þar hefur þú sýnt trúfesti.
9 Nevezmuť z domu tvého volka, ani z chlévů tvých kozlů.
En ég girnist þó ekki uxa þína og geitur,
10 Nebo má jest všecka zvěř lesní, i hovada na tisíci horách.
því að öll dýr jarðarinnar tilheyra mér!
11 Já znám všecko ptactvo po horách, a zvěř polní před sebou mám.
Hjarðirnar á fjöllunum og fuglar loftsins – allt er það mitt.
12 Zlačním-li, nic tobě o to nedím; nebo můj jest okršlek zemský i plnost jeho.
Væri ég hungraður, segði ég þér ekki frá því – allt á jörðu er mitt, ekkert er undan skilið.
13 Zdaliž jídám maso z volů, a pijím krev kozlovou?
Nei, ég þrái ekki kjötfórnir þínar og blóðfórnir,
14 Obětuj Bohu obět chvály, a plň Nejvyššímu své sliby;
heldur þakklæti og orðheldni.
15 A vzývej mne v den ssoužení, vytrhnu tě, a ty mne budeš slaviti.
Ákallaðu mig á degi neyðarinnar og þá mun ég frelsa þig. Og þú skalt vegsama mig. Já, þetta skaltu gera.
16 Sic jinak bezbožníku praví Bůh: Což tobě do toho, že ty vypravuješ ustanovení má, a béřeš smlouvu mou v ústa svá,
En við hina óguðlegu segir Drottinn: „Hættið að þylja upp lögmál mitt og heimta af mér,
17 Poněvadž jsi vzal v nenávist kázeň, a zavrhl jsi za sebe slova má.
þið sem hafnið aga og lítilsvirðið boðorð mín.
18 Vidíš-li zloděje, hned s ním běžíš, a s cizoložníky díl svůj máš.
Þið aðstoðið þjófinn og samneytið hórkörlum.
19 Ústa svá pouštíš ke zlému, a jazyk tvůj skládá lest.
Þið bölvið og ljúgið
20 Usazuješ se, a mluvíš proti bratru svému, a na syna matky své lehkost uvodíš.
og baktalið bróður ykkar.
21 To jsi činil, a já mlčel jsem. Měl-liž jsi ty se domnívati, že já tobě podobný budu? Nýbrž trestati tě budu, a představímť to před oči tvé.
Þannig ferst ykkur og svo á ég að þegja?! Er ég þá eins og þið? Nei, ég mun hegna ykkur svo ekki verður um villst.
22 Srozumějtež tomu již aspoň vy, kteříž se zapomínáte na Boha, abych snad nepochytil, a nebyl by, kdo by vytrhl.
En þið sem gleymduð Guði, fáið eitt tækifæri enn, síðan læt ég eyðinguna koma og þá er allt um seinan.
23 Kdož obětuje obět chvály, tenť mne uctí, a tomu, kdož napravuje cestu svou, ukáži spasení Boží.
Sá sem færir þakkargjörð að fórn, heiðrar mig. Og þeir sem breyta eftir orðum mínum fá að sjá hjálpræði mitt.“
