Žalmy 50
1 Žalm Azafovi. Bůh silný, Bůh Hospodin mluvil, a přivolal zemi od východu slunce i od západu jeho.
Ein Psalm von Asaph. Der Gott, der Gott Jehovah, redet und ruft der Erde von der Sonne Aufgang bis zu ihrem Untergang.
2 Z Siona v dokonalé kráse Bůh zastkvěl se.
Aus Zion strahlt der Schönheit Vollendung, Gott.
3 Béřeť se Bůh náš, a nebude mlčeti; oheň před ním vše zžírati bude, a vůkol něho vichřice náramná.
Unser Gott kommt und schweigt nicht stille; Feuer frißt vor Ihm, und rings um Ihn stürmt es sehr.
4 Zavolal nebes s hůry i země, aby soudil lid svůj, řka:
Er wird rufen den Himmeln droben und der Erde, auf daß Er Seinem Volke Recht spreche.
5 Shromažďte mi svaté mé, kteříž smlouvu se mnou učinili při obětech.
Versammelt Mir Meine Heiligen, die über dem Opfer den Bund mit Mir geschlossen.
6 I budou vypravovati nebesa spravedlnost jeho; nebo sám Bůh soudce jest. (Sélah)
Und die Himmel sagen an Seine Gerechtigkeit, denn Gott Selbst ist Richter. (Selah)
7 Slyš, lide můj, a buduť mluviti, Izraeli, a buduť tebou osvědčovati. Já zajisté Bůh, Bůh tvůj jsem.
Höre, mein Volk, und Ich will reden; Israel, Ich will gegen dich zeugen, Gott, dein Gott, bin Ich.
8 Nechci tě obviňovati z příčiny obětí tvých, ani zápalů tvých, že by vždycky přede mnou nebyli.
Nicht rüge Ich dich ob deiner Opfer und deine Brandopfer sind beständig vor Mir.
9 Nevezmuť z domu tvého volka, ani z chlévů tvých kozlů.
Ich will nicht Farren nehmen aus deinem Haus, Böcke aus deinen Hürden.
10 Nebo má jest všecka zvěř lesní, i hovada na tisíci horách.
Denn Mein ist alles Wild des Waldes, das Vieh auf Tausenden der Berge.
11 Já znám všecko ptactvo po horách, a zvěř polní před sebou mám.
Ich kenne alles Gevögel der Berge, und das Gewild des Feldes ist bei Mir.
12 Zlačním-li, nic tobě o to nedím; nebo můj jest okršlek zemský i plnost jeho.
Sollte Ich hungern, Ich sagte es dir nicht; denn Mein ist die Welt und was sie füllt.
13 Zdaliž jídám maso z volů, a pijím krev kozlovou?
Soll Ich der Gewaltigen Fleisch essen und das Blut der Böcke trinken?
14 Obětuj Bohu obět chvály, a plň Nejvyššímu své sliby;
Opfere Gott Bekennen, und erstatte dem Allerhöchsten deine Gelübde.
15 A vzývej mne v den ssoužení, vytrhnu tě, a ty mne budeš slaviti.
Und rufe Mich an am Tage der Drangsal, so reiße Ich dich heraus, und du sollst Mich verherrlichen.
16 Sic jinak bezbožníku praví Bůh: Což tobě do toho, že ty vypravuješ ustanovení má, a béřeš smlouvu mou v ústa svá,
Und zu dem Ungerechten spricht Gott: Was ist es mit dir, daß du Meine Satzungen erzählst, und Meinen Bund in deinem Munde trägst?
17 Poněvadž jsi vzal v nenávist kázeň, a zavrhl jsi za sebe slova má.
Und du hassest Zucht und wirfst Meine Worte hinter dich?
18 Vidíš-li zloděje, hned s ním běžíš, a s cizoložníky díl svůj máš.
Ersiehst du einen Dieb, so läufst du mit ihm, und mit den Ehebrechern ist dein Teil.
19 Ústa svá pouštíš ke zlému, a jazyk tvůj skládá lest.
Du entsendest deinen Mund zum Bösen, und Trug flicht deine Zunge.
20 Usazuješ se, a mluvíš proti bratru svému, a na syna matky své lehkost uvodíš.
Du sitzest, redest wider deinen Bruder und wider deiner Mutter Sohn gibst du Verleumdung aus.
21 To jsi činil, a já mlčel jsem. Měl-liž jsi ty se domnívati, že já tobě podobný budu? Nýbrž trestati tě budu, a představímť to před oči tvé.
Das tatest du, und Ich habe still geschwiegen, da meintest du, Ich sei wie du; doch Ich rüge dich und lege es zurecht vor deinen Augen.
22 Srozumějtež tomu již aspoň vy, kteříž se zapomínáte na Boha, abych snad nepochytil, a nebyl by, kdo by vytrhl.
Betrachtet doch das, ihr, die ihr Gott vergesset, daß Ich euch nicht zerfleische und keiner errette.
23 Kdož obětuje obět chvály, tenť mne uctí, a tomu, kdož napravuje cestu svou, ukáži spasení Boží.
Wer Bekenntnis opfert, der verherrlicht Mich, und wer den Weg zurichtet, den lasse Ich sehen das Heil Gottes.
