Žalmy 50
1 Žalm Azafovi. Bůh silný, Bůh Hospodin mluvil, a přivolal zemi od východu slunce i od západu jeho.
Ein Psalm Asaphs: Der HERR, der starke Gott, hat geredet und ruft der Welt zu vom Aufgang der Sonne bis zu ihrem Niedergang.
2 Z Siona v dokonalé kráse Bůh zastkvěl se.
Aus Zion, der Schönheit Vollendung, bricht Gottes Glanz hervor.
3 Béřeť se Bůh náš, a nebude mlčeti; oheň před ním vše zžírati bude, a vůkol něho vichřice náramná.
Unser Gott kommt und schweigt nicht; verzehrendes Feuer ist vor ihm, und es stürmt gewaltig um ihn her.
4 Zavolal nebes s hůry i země, aby soudil lid svůj, řka:
Er ruft den Himmel droben und die Erde zum Gericht seines Volkes herbei.
5 Shromažďte mi svaté mé, kteříž smlouvu se mnou učinili při obětech.
Versammelt mir meine Frommen, die einen Bund mit mir gemacht haben über dem Opfer.
6 I budou vypravovati nebesa spravedlnost jeho; nebo sám Bůh soudce jest. (Sélah)
Da verkündigten die Himmel seine Gerechtigkeit, daß Gott selbst Richter ist. (Pause)
7 Slyš, lide můj, a buduť mluviti, Izraeli, a buduť tebou osvědčovati. Já zajisté Bůh, Bůh tvůj jsem.
Höre, mein Volk, so will ich reden; Israel, ich lege gegen dich Zeugnis ab: Ich, Gott, bin dein Gott.
8 Nechci tě obviňovati z příčiny obětí tvých, ani zápalů tvých, že by vždycky přede mnou nebyli.
Deiner Opfer halben will ich dich nicht strafen, sind doch deine Brandopfer stets vor mir.
9 Nevezmuť z domu tvého volka, ani z chlévů tvých kozlů.
Ich will keinen Farren aus deinem Hause nehmen, noch Böcke aus deinen Ställen!
10 Nebo má jest všecka zvěř lesní, i hovada na tisíci horách.
Denn mein sind alle Tiere des Waldes, das Vieh auf den Bergen zu Tausenden.
11 Já znám všecko ptactvo po horách, a zvěř polní před sebou mám.
Ich kenne alle Vögel auf den Bergen, und was sich auf dem Felde regt, ist mir bekannt.
12 Zlačním-li, nic tobě o to nedím; nebo můj jest okršlek zemský i plnost jeho.
Wenn mich hungerte, so würde ich es dir nicht sagen; denn mein ist der Erdkreis und was ihn erfüllt.
13 Zdaliž jídám maso z volů, a pijím krev kozlovou?
Soll ich Ochsenfleisch essen oder Bocksblut trinken?
14 Obětuj Bohu obět chvály, a plň Nejvyššímu své sliby;
Opfere Gott Dank und bezahle dem Höchsten deine Gelübde;
15 A vzývej mne v den ssoužení, vytrhnu tě, a ty mne budeš slaviti.
und rufe mich an am Tage der Not, so will ich dich erretten, und du sollst mich ehren!
16 Sic jinak bezbožníku praví Bůh: Což tobě do toho, že ty vypravuješ ustanovení má, a béřeš smlouvu mou v ústa svá,
Aber zum Gottlosen spricht Gott: Was zählst du meine Satzungen her und nimmst meinen Bund in deinen Mund,
17 Poněvadž jsi vzal v nenávist kázeň, a zavrhl jsi za sebe slova má.
so du doch Zucht hassest und wirfst meine Worte hinter dich?
18 Vidíš-li zloděje, hned s ním běžíš, a s cizoložníky díl svůj máš.
Wenn du einen Dieb siehst, so befreundest du dich mit ihm und hast Gemeinschaft mit Ehebrechern;
19 Ústa svá pouštíš ke zlému, a jazyk tvůj skládá lest.
deinen Mund lässest du Böses reden, und deine Zunge flicht Betrug;
20 Usazuješ se, a mluvíš proti bratru svému, a na syna matky své lehkost uvodíš.
du sitzest und redest wider deinen Bruder, deiner Mutter Sohn verleumdest du!
21 To jsi činil, a já mlčel jsem. Měl-liž jsi ty se domnívati, že já tobě podobný budu? Nýbrž trestati tě budu, a představímť to před oči tvé.
Das hast du getan, und ich habe geschwiegen; da meintest du, ich sei gleich wie du; aber ich will dich strafen und es dir vor Augen stellen!
22 Srozumějtež tomu již aspoň vy, kteříž se zapomínáte na Boha, abych snad nepochytil, a nebyl by, kdo by vytrhl.
Merket doch das, die ihr Gottes vergesset, daß ich nicht hinwegraffe und kein Erretter da sei!
23 Kdož obětuje obět chvály, tenť mne uctí, a tomu, kdož napravuje cestu svou, ukáži spasení Boží.
Wer Dank opfert, der ehrt mich, und wer den Weg bahnt, dem zeige ich Gottes Heil!
