Žalmy 50
1 Žalm Azafovi. Bůh silný, Bůh Hospodin mluvil, a přivolal zemi od východu slunce i od západu jeho.
Ein Psalm von Asaph. Der Gott der Götter, der HERR, redet und ruft der Erde zu
2 Z Siona v dokonalé kráse Bůh zastkvěl se.
aus Zion, der Krone der Schönheit, strahlt Gott in lichtem Glanz hervor:
3 Béřeť se Bůh náš, a nebude mlčeti; oheň před ním vše zžírati bude, a vůkol něho vichřice náramná.
unser Gott kommt und kann nicht schweigen, verzehrendes Feuer geht vor ihm her, und rings um ihn her stürmt es gewaltig.
4 Zavolal nebes s hůry i země, aby soudil lid svůj, řka:
Er ruft dem Himmel droben zu und der Erde, um sein Volk zu richten:
5 Shromažďte mi svaté mé, kteříž smlouvu se mnou učinili při obětech.
»Versammelt mir meine Gesetzestreuen, die den Bund mit mir geschlossen beim Opfer!«
6 I budou vypravovati nebesa spravedlnost jeho; nebo sám Bůh soudce jest. (Sélah)
Da taten die Himmel seine Gerechtigkeit kund; denn Gott selbst ist’s, der da Gericht hält. (SELA)
7 Slyš, lide můj, a buduť mluviti, Izraeli, a buduť tebou osvědčovati. Já zajisté Bůh, Bůh tvůj jsem.
»Höre, mein Volk, und laß mich reden, Israel, daß ich dich ernstlich warne: Gott, dein Gott bin ich!
8 Nechci tě obviňovati z příčiny obětí tvých, ani zápalů tvých, že by vždycky přede mnou nebyli.
Nicht deiner Opfer wegen rüge ich dich, sind doch deine Brandopfer stets mir vor Augen.
9 Nevezmuť z domu tvého volka, ani z chlévů tvých kozlů.
Doch ich mag nicht Stiere nehmen aus deinem Hause, nicht Böcke aus deinen Hürden;
10 Nebo má jest všecka zvěř lesní, i hovada na tisíci horách.
denn mein ist alles Wild des Waldes, das Getier auf meinen Bergen zu Tausenden.
11 Já znám všecko ptactvo po horách, a zvěř polní před sebou mám.
Ich kenne jeden Vogel auf den Bergen, und was auf dem Felde sich regt, steht mir zur Verfügung.
12 Zlačním-li, nic tobě o to nedím; nebo můj jest okršlek zemský i plnost jeho.
Hätte ich Hunger: ich brauchte es dir nicht zu sagen, denn mein ist der Erdkreis und all seine Fülle.
13 Zdaliž jídám maso z volů, a pijím krev kozlovou?
Esse ich etwa das Fleisch von Stieren, und soll ich das Blut von Böcken trinken?
14 Obětuj Bohu obět chvály, a plň Nejvyššímu své sliby;
Bringe Dank dem HERRN als Opfer dar und bezahle so dem Höchsten deine Gelübde,
15 A vzývej mne v den ssoužení, vytrhnu tě, a ty mne budeš slaviti.
und rufe mich an am Tage der Not, so will ich dich retten, und du sollst mich preisen!«
16 Sic jinak bezbožníku praví Bůh: Což tobě do toho, že ty vypravuješ ustanovení má, a béřeš smlouvu mou v ústa svá,
Zum Gottlosen aber spricht der Allherr: »Was hast du meine Satzungen aufzuzählen und meinen Bund im Munde zu führen,
17 Poněvadž jsi vzal v nenávist kázeň, a zavrhl jsi za sebe slova má.
da du selbst doch die Zucht mißachtest und meinen Worten den Rücken kehrst?
18 Vidíš-li zloděje, hned s ním běžíš, a s cizoložníky díl svůj máš.
Siehst du einen Dieb, so befreundest du dich mit ihm, und mit Ehebrechern hast du Gemeinschaft;
19 Ústa svá pouštíš ke zlému, a jazyk tvůj skládá lest.
deinem Munde läßt du freien Lauf zur Bosheit, und deine Zunge zettelt Betrug an;
20 Usazuješ se, a mluvíš proti bratru svému, a na syna matky své lehkost uvodíš.
du sitzest da und redest (Böses) gegen deinen Bruder und bringst den Sohn deiner Mutter in Verruf!
21 To jsi činil, a já mlčel jsem. Měl-liž jsi ty se domnívati, že já tobě podobný budu? Nýbrž trestati tě budu, a představímť to před oči tvé.
Das (alles) hast du getan, und ich habe geschwiegen; da hast du gedacht, ich sei so wie du. Das mache ich dir zum Vorwurf und gebe dir’s zu bedenken.
22 Srozumějtež tomu již aspoň vy, kteříž se zapomínáte na Boha, abych snad nepochytil, a nebyl by, kdo by vytrhl.
O beherzigt das wohl, ihr Gottvergeßnen: sonst raffe ich euch hinweg ohne Rettung!
23 Kdož obětuje obět chvály, tenť mne uctí, a tomu, kdož napravuje cestu svou, ukáži spasení Boží.
Wer Dank als Opfer darbringt, erweist mir Ehre, und wer unsträflich wandelt, den lasse ich schauen Gottes Heil.«
